Konečné zúčtování s Polskem

Román Trans-Atlantik polského spisovatele Witolda Gombrowicze představuje předposlední z řady jeho próz, jež právě vyšla v českém překladu. Zbývá tak už jen příběh „pro služky a taxikáře“ Posedlí a dílo tohoto světově proslulého autora bude českému čtenáři konečně souhrnně přístupné. Neboť číst Gombrowicze není jen nevšedním jazykovým a duševním dobrodružstvím, nýbrž i potřebnou sebereflexí. Autor totiž svými myšlenkami, postřehy a jedovatými šlehy ve svých knihách život osekává od klamných konvencí, tradic a pokrytectví a tím ho obnažuje až na kost. Čtenáři přitom nikdy nenabízí interpretace, poučení, pomocné berličky či záchranná torpéda, ale nechá ho trčet jako opuštěného strašáka v krajině plné otazníků a vykřičníků. Tím lépe.

Bránit se před národem

Stejný je i Trans-Atlantik, v jehož předmluvě Gombrowicz prohlašuje, že jde o zúčtování s Polskem takovým, jak se na něm podepsala jeho historická existence a postavení ve světě – tedy Polskem slabým. Vzápětí však dodává, že jde o revizi univerzálního rázu, neboť se tento problém netýká jen vztahu Poláka k Polsku, ale člověka k národu. Vykřikuje pak pamfletická hesla typu: „Rozvázat naše vlastenecká pouta!“

Jako obvykle má kus pravdy a zároveň promyšleně mate. Trans-Atlantik těmito vztahy sice rezonuje, ale současně autor pátrá v sobě a ve svém okolí po jejich důvodech a příčinách…