Uštvaní američtí vědci

Letní měsíce, které v těchto dnech končí, mají pro vědce ve Starém a Novém světě trochu jiný nádech. V Evropě ve velkém odpočíváme, byť třeba v Česku už není v létě na univerzitách a v ústavech tak mrtvo, jak bývalo. Američtí badatelé zase chápou prázdniny jako příležitost udělat po semestru, zaplněném učením a schůzováním, kus práce v laboratoři. Místo na pláž pak raději vyrazí na několik vědeckých setkání pochlubit se novými objevy. Z tohoto profesního kolotoče vystoupí maximálně jednou za sedm let, kdy jim univerzita umožní odjet na delší, avšak opět pracovní pobyt.

Když člověk s Američany spolupracuje, platí za to i tím, že ho zvou na své konference. Koncem srpna jsem tak vyrazil se studentem Robertem na letní setkání americké chemické společnosti do Bostonu. V Londýně se však cesta zadrhla, náš zámořský let byl kvůli rozbité palubní vzduchotechnice zrušen. Situace vypadala beznadějně, neboť žádný let do Bostonu v nejbližších dvou dnech nebyl volný. Naštěstí mají Britové slabost pro vědu. Když jsem úředníkovi za odbavovací přepážkou vysvětlil, že Robert má druhý den přednášet o výsledcích svého celoročního bádání, vykouzlil obratem dvě letenky do New Yorku s pokračováním do Bostonu další den ráno. Takže jsme na konferenci dorazili jen s několikahodinovým zpožděním.

Američtí badatelé jako obvykle předvedli skvělé výsledky své pilné práce. Ale také ukázali cenu, kterou za to platí.…