Sport pro kachní žaludky

Jestli se zase bude uplácet, vypneme kamery a půjdeme domů – divák si nezaslouží, aby se díval na nějakou zkorumpovanou frašku. Tak před rokem hrozil šéf sportovní redakce České televize Otakar Černý před startem naší fotbalové ligy. Zůstalo jen u výhrůžek: všechna naplánovaná utkání se loni odvysílala.

Trpělivost s nečistým sportovním zákulisím letos došla německým veřejnoprávním stanicím ARD a ZDF. Upozornily, že jakmile se na Tour de France objeví dopující cyklista, přenosy okamžitě ukončí. A slovo dodržely: jen pár dnů po startu závod vyškrtly z programu poté, co se našly zakázané látky v krvi Patrika Sinkewitze. Přestože nedopoval přímo na akci, ale už několik týdnů před ní.

Je to sympatické gesto. Kdo jiný než médium veřejné služby by měl upozornit na to, že se sport nebezpečně přibližuje sportbyznysu, ve kterém tak jako v šoubyznysu uspěje zejména ten, který na to bude mít dost drzosti a silný žaludek. Škoda, že takové gesto neudělali i diváci. Tour nezačali ignorovat, ale prostě si minulý týden přepnuli na Eurosport, kterému se rázem víc než trojnásobně zvýšila sledovanost. Potom se nelze divit, když po volných právech ihned sáhla jedna soukromá německá televize.

Co by se asi stalo u nás, kdyby v nastávající fotbalové sezoně splnil své předsevzetí i Otakar Černý? Reakce diváků se dá předvídat: protože není kam přepnout, televizi by zaplavily tisíce naštvaných e-mailů a telefonátů, proč se, sakra, nevysílá. Snad ale nejsou lidé ve vedení zmíněných veřejnoprávních stanic v Německu jediní, komu se ze sportbyznysu dělá špatně. Že se loni v českém fotbalu neprovalil žádný skandál, bohužel pravděpodobně neznamená, že je snad čistší než dřív, ale spíše že bafuňáři jsou opatrnější než aktéři aféry s připlouvajícími kapříky. Jestli je Otakar Černý chlap, měl by letos při jakémkoli skandálu prostě zavolat komentátorovi Jaromíru Bosákovi, ať si klidně vezme dovolenou.