Otrávený vzduch

Ve střední Evropě je květen nejen měsícem vzkvétající přírody a lásky. Je také měsícem vzpomínání: Pražské povstání, konec války, atentát na Heydricha – v žádném jiném období se nemluví tolik o druhé světové válce jako právě v květnu. A jinak tomu nebylo ani před deseti lety v Respektu: „Vyhlazování po česku“ zněl hlavní titulek na obálce tehdejšího vydání. A hned na druhé straně se čtenáři dozvěděli, jak to vypadalo, když pachatelé jednou nebyli Němci, ale pro změnu sami Češi. Již potřetí se totiž v roce 1997 chystali čelní představitelé české vlády do Let, aby u tamního nového pomníku uctili romské oběti holocaustu, které od roku 1941 do roku 1943 prošly českou vládou na jaře 1939 zřízenými a českými dozorci kontrolovanými tábory. A přestože gesto ministrů Rumla a Bratinky samo o sobě nezbylo než uvítat, náš komentátor se značně rozhořčoval – kvůli vepřínu, který na pozemku bývalého romského tábora otravoval vzduch již od sedmdesátých let.

O deset let později vzduch v Letech není o nic lepší. A vzhledem k času, který od té doby uplynul, je důvodů, proč se rozčilovat, ještě víc než tenkrát. Nejenže stejně jako všechny její předchůdkyně i ta nejnovější česká vláda nenašla odvahu vynaložit na odstranění výkrmny nutné peníze. Svoji neochotu převzít český podíl viny a přiznat Romům status obětí rasové perzekuce přesvědčivě dokumentoval i prezident Klaus, když v roce 2005…