Chycená do vlastní pastičky

Pět let po kontroverzním Vyhnání z ráje se věčně umanutá rebelka české režie vrací na plátna kin s dalším hraným celovečerním filmem. Jeho název klame tělem. Svět Hezkých chvilek bez záruky Věry Chytilové není ani trochu hezký: je to bezútěšná mravní pustina, v níž se beze smyslu potácejí labilní, nešťastní, často psychicky vyšinutí jedinci beze špetky sebedůvěry a sebeúcty. Člověk už dávno nemusí mít přehnané iluze, aby si myslel, že svět je bůhvíjak báječné místo k narození. Ale nihilistický pohled na mezilidské vztahy, který Chytilová ve své tragikomedii nabízí, se dá s vážnou tváří akceptovat jen velmi těžko.

Psycholožka v Trní

Jak je u Chytilové zvykem, film má charakteristický nervní režijní rukopis, jemuž se plně podřizuje těkavá digitální kamera Martina Štrby. Jeho středo-bodem je psycholožka Hana (Jana Janěková), která se ocitá na pokraji nervového zhroucení. Kvůli nevěrnému manželovi se jí rozpadá rodina a před červenou pohovkou v její ordinaci denně defiluje panoptikum více či méně bizarních klientů. Věra Chytilová ve frenetickém tempu seznamuje diváky s jednou postavou za druhou a valí na ně jedno téma za druhým. Snímek tak více než regulérní celovečerní film připomíná pilotní díl k seriálu, kterým také podle původního záměru Věry Chytilové měl být.

Nahozená témata oscilují od týrání žen přes mužskou žárlivost, zneužívání dětí až po domnělou citovou vyprahlost…