Je po žních, žádáme další dotace

Čeští zemědělci by rádi, aby se pěstování obilí změnilo ve zcela bezrizikový byznys.

Je to každý rok stejné. Ať jsou počasí a úroda jakékoli, zemědělci vždycky přijdou s tím, že jim stát musí pomoci. Loni byla nadúroda a zemědělcům hrozilo, že prudce spadnou výkupní ceny, na místě tedy bylo volání po státních intervenčních nákupech, které jim pomohou z nejhoršího. Stalo se. Letos je úroda obilí o desetinu nižší, přičemž kvalita zrna je kvůli suchu nízká, a zástupci agrární komory znovu žádají státní dotace.

Podle odborníků se ztráty zemědělců pěstujících obilí letos vyšplhají na několik miliard korun. A protože kvůli nízké kvalitě zrna nepřipadají v úvahu nákupy Státního zemědělského intervenčního fondu, bude muset stát sáhnout do jiných fondů. Ale bude na to při tradiční napjatosti rozpočtu vůbec mít? A mají se vůbec takové peníze vydávat?

Klasická ideologická poučka liberála praví, že zemědělství je podnikání jako každé jiné. Je to pochopitelně nesmysl, o čemž svědčí už to, že naprostá většina západních států, včetně Spojených států amerických, své farmáře dotuje. Mají k tomu své důvody. Především je to snaha udržet nízké ceny potravin, a potom přitáhnout k zemědělskému podnikání dostatek lidí a dát jim relativní jistotu či ochranu před nepříznivými vlivy, ať už je to počasí nebo tržní tlaky všeho druhu. Dotační systémy se ve světě různí, ale jedno by měly mít společné: musí z definice bránit tomu, aby se nároky na státní podpory…