Pat po slovensku

Robert Fico by si měl rychle sehnat číslo na Mirka Topolánka. Vítěz slovenských parlamentních voleb totiž podobně jako předseda ODS musí řešit povolební pat, i když po slovensku.

Na konci tajenky, která je o to komplikovanější, že její součástí je šest stran, může být totiž také vláda, jejímž premiérem Robert Fico nebude. Tak jako českým premiérem nakonec nemusí být Mirek Topolánek.

Fico tentokrát vyhrál. Před čtyřmi roky nedostal ani patnáct procent hlasů a třetí místo ve volbách (za Hnutím za demokratické Slovensko Vladimíra Mečiara a Dzurindovou Slovenskou demokratickou a křesťanskou unií) ho poslalo do opozičních lavic. V nich Fico jako politik dospěl. Z bezbřehého populisty, který do té doby neváhal hrát i s nacionalistickou a protimaďarskou kartou a neměl úplně jasno, jestli Směr chce být levicovou stranou, se stal sociálnědemokratický politik evropského střihu.

Sice se slovenskými specifiky, ale nelišící se od Tonyho Blaira či Gerharda Schrödera o nic víc než Jiří Paroubek. Ficovi se podařilo ve svých řadách sjednotit slovenskou levici, od marginálních sociálních demokratů až po zanikající postkomunisty. Podobně jako Paroubek dokázal obratnou a tvrdou kritikou pravicových reforem přetáhnout na svoji stranu voliče komunistické strany, Fico dokonce nepustil slovenské komunisty přes pětiprocentní práh vstupu do parlamentu.

Získat všechny, nebo téměř všechny levicové hlasy však na Slovensku k zisku vládní většiny nestačí,…