Muž, který obelstil ucho

Ve Vídni zemřel György Ligeti, jeden z předních skladatelů 20. století.

Široká veřejnost dnes jméno György Ligeti skoro nezná. Nebýt režiséra Stanleyho Kubricka, který si jeho hudbu ukradl do své Vesmírné odysey, možná by se jeho smrti mainstreamová média ani nevěnovala. Naštěstí je to jinak. Početné nekrology, které se minulý týden objevily, asi přimějí mnohé spotřebitele zabrousit do oddělení s vážnou hudbou a vyhledat Ligetiho regál. Ale pozor: desky s jeho hudbou stojí skoro tolik co alba hvězd současného popu. A jejich cena hned tak neklesne.

Vysmát se smrti

Osud rakouskému skladateli György Ligetimu nepřipravil zrovna snadnou cestu. Narozen před třiaosmdesáti lety uprostřed maďarské menšiny v rumunské Transylvánii židovským rodičům sice prožil vcelku idylické dětství, holocaust ale přežila z celé rodiny jen jeho matka. On sám se musel ke konci války skrývat v lesích. Pak přišli komunisti a pásy ruských tanků v budapešťských ulicích z něj udělaly v šestapadesátém exulanta.

Hudebně se Ligeti rozvíjel pomalu, skladbu vystudoval ještě v Maďarsku, ale ke klíčovému přerodu u něj došlo až po emigraci. I když už v Budapešti začal „vystrkovat růžky“ a zvláště série skladeb pro klavír z počátku padesátých let jménem Musica ricercata, kterou skladatel tak trochu žertem přezdíval „kudla do Stalinova srdce“, vykazovala známky…