Jako uchopit úhoře

Některé knižní novinky, které se tak či onak dotýkají současnosti, mívají štěstí. Jejich vydání se shodou okolností může dokonale trefit do okamžiku, k němuž se v době vzniku teprve schylovalo. Přesně to je případ čerstvé publikace Adama Drdy a Petra Dudka Kdo ve stínu čeká na moc. Čeští komunisté po listopadu 1989. Paseka ji vydala nějakých šest neděl před parlamentními volbami. A výsledek hlasování lze chápat jako překvapivé, nicméně docela logické vyústění jejího tématu.

Chabé skóre českých komunistů svádí k domněnce, že legitimní potomci gottwaldovských stalinistů i husákovských neostalinistů zůstávají ve stínu. Povolební manévry ČSSD však naznačují, jako by komunisté v duchu staré Leninovy teze opět aspirovali na postavení nepočetné avantgardy v čele masového hnutí.

Drda s Dudkem ve své knize ukazují, že podobné paradoxy se pro polistopadovou existenci české komunistické strany staly typickým znakem.

Záhada trojnožky

Hlasy odsuzující komunistické bezpráví u nás neutichají ani 17 let po revoluci. V řadě médií se vytrvale hovoří o nutnosti vyrovnat se s minulostí, valná část veřejnosti je k tomu ale netečná. V médiích se nevyhojená minulost každodenně poměřuje s vážnými problémy současnosti, jejichž řešení se zdá důležitější. Snaha vyburcovat Čechy, aby se hlasitě a bezvýhradně zřekli něčeho, čemu stejně nikdy moc nevěřili, působí ve srovnání se současnými…