Spor o limity je již od jejich vzniku ve své nejhlubší podstatě sporem o způsob života na naší zemi. Porodní bábou jim byla vláda premiéra Pitharta, která se rozhodla změnit pohled na energetiku, jejímž dosavadním posláním bylo zajistit dostatek levné energie pro hospodářský rozvoj země. Nová energetická politika měla naopak definovat, jak velké množství energie můžeme ekologicky přijatelným způsobem získat z vlastních zdrojů a jaký objem za stejných podmínek vyrobené energie můžeme dovézt, a tomuto limitnímu množství energie přizpůsobit orientaci domácího hospodářského rozvoje. Limity byly prvním realizovaným krokem k této politice.
Hra s čísly
Václav Havel ve svém nedávném dopise premiéru Paroubkovi tuto intenci připomněl: „S velkou nelibostí například sleduji, jak se v naší politice po několikaleté porevoluční přestávce opět zabydlel čtyřiceti lety ověřený technokratický přístup ke krajině, k půdě, k historickému dědictví a k životu vůbec.“
Přístup premiéra Paroubka ale není jednoduchým návratem k technokraticky motivovanému rozhodování. Říká, že není Napoleon, aby o těžbě rozhodoval z Prahy. Vyřídit si to mají doly a občané mezi sebou sami. A nabídky Mostecké uhelné společnosti, která k tomu vyčlenila pět miliard korun, se mu zdají velkorysé, takže vlastně nikdo škodný nebude. I těžaři tento aspekt považují za stěžejní bod, který je odlišuje od předchozích socialistických podniků.
Jenže rozhodnutí o limitech má mnoho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
