Zemi větších paradoxů najdete jen stěží. Vládne tu demokracie, lidé se nebojí kritizovat vládu a Evropská banka pro obnovu a rozvoj ji předloni klasifikovala jako zemi, která z transformujících se států (mimo kandidáty vstupu do EU) postoupila v reformách a liberalizaci nejdále. Osm procent populace studuje vysokou školu a každý její šestý obyvatel má za sebou přes 13 let formálního vzdělávání – tedy více než v Česku. Na druhou stranu je hrubý domácí produkt země na úrovni nejchudších subsaharské Afriky a polovina populace žije pod hranicí chudoby. Vítejte v Kyrgyzstánu.
Vše pro stát – a rodinu…
Nenajdete na této planetě mnoho míst, kde by Rusové byli oceňováni za svoji „civilizační roli“, kde by se k Moskvě vzhlíželo jako k zaslíbenému městu a kde by se na ruskou nadvládu, která skončila v roce 1991, zcela upřímně vzpomínalo v dobrém.
V dnešním Kyrgyzstánu je postsovětská nostalgie fenomén, kterého si všimnete, sotva na letišti Manas nastoupíte do taxíku. Permanentní srovnávání dnešní mizérie se zlatým věkem „vo vremja sovětskoj vlasti“ vás bude provázet všude a skoro neustále. Tato formulace spolu s příběhem vzestupu a pádu prvního prezidenta nezávislého Kyrgyzstánu Askara Akajeva se vám do paměti vryje skoro stejně důkladně jako ranní pohled na vysokohorské jezero Issyk Kul s nevídaným pozadím zasněženého pohoří Ťan-Šan.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
