Navzdory tvrzením některých politiků se po šestidenní válce Gaza nikdy nestala oficiální součástí Státu Izrael. Její osídlování proto bylo vnímáno velmi rozporuplně.
V článku
(Respekt č. 31/2005) popisují Lucie Hindlsová a Marina Šternová pohled izraelských osadníků na stahování z Gazy. Celá akce nepochybně silně rozděluje izraelskou společnost. Postoje zprostředkované v článku i jejich výběr ovšem zasluhují komentář.
Časované bomby
Problematické je tvrzení osadníků, že je stažení z Gazy zradou vlády na osadnících. Je jistě bolestné, musejí-li nyní opustit místa, kde prožili třicet či více let života, vybudovali domy, zúrodnili pole a vychovali děti. Navzdory hlasům některých izraelských politiků (mezi nimi skutečně donedávna i premiéra Šarona) se však po roce 1967 nikdy Gaza na rozdíl třeba od Golanských výšin na severovýchodě země nestala oficiálně součástí Státu Izrael. Tichá podpora osídlování zejména ze strany pravicových vlád měla za cíl vytvoření nových skutečností, na které v dalších vyjednáváních s arabskými sousedy i s Palestinci samotnými bude třeba brát zřetel. Jako takové byly tato podpora i samo osídlování od konce šestidenní války v Izraeli vnímány rozporuplně, byly předmětem vytrvalé kritiky mnoha levicových skupin i jednotlivců (včetně tak významných morálních autorit, jakou je politicky spíše středolevý…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
