České školství má historický handicap: bylo zavedeno císařovnou, a nikoli vytvořeno občany jako třeba v Dánsku. Letos máme poprvé příležitost to změnit.
V Česku je snadné podlehnout dojmu, že vzdělání dává škola. Současná psychologie však dokládá, že vzdělání si bereme, poznání a pochopení budujeme a na rozvoji svých dovedností tvrdě pracujeme.
Co očekávají vaše děti a vy od školy – že jim vzdělání dá, nebo že si ho v ní vybudují? Co škola „nedala“ vám, a co byste teď potřebovali? Zve vás škola jakožto rodiče nebo jako odborníka, aby vám ukázala, jak se mění výuka, když se svět kolem změnil tak rychle? Nechtěla by od vás rady? Jde přece o vaše děti i děti od sousedů, které budou za pár let rozhodovat o vašem životě u voleb a při produkci národního důchodu. Škola může „dávat“ jenom dobré či méně dobré příležitosti a účinnou nebo méně účinnou podporu – tomu, aby děti lépe chápaly pojmy a souvislosti, aby získaly dovednost zkoumat a ověřovat, soustavně myslet nebo výstižně se dorozumívat.
To není hra se slovy. Jde o koncepci školství.
Nabídli jste už sami sebe?
Přesvědčili jste se už, jestli v místní škole umějí ve výuce promyslet a nachystat situace, které vzbuzují dětskou pozornost, aby si každé dítě (ne jen premianti ze vzdělaných rodin) dobývalo porozumění sobě a světu? Nebo jen den co den předkládají spoustu výkladů a údajů, ať se jim děcko naučí? Pokračuje po hezkých prvních letech…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
