Prezident Václav Klaus píše děkovné dopisy neonacistům ze strany Národního sjednocení, protože ho hájili proti europoslancům, kteří se opovážili jej kritizovat. Je třeba se rozhořčovat a být překvapen? To první určitě ano, to druhé určitě ne. Vždyť co čekat od člověka, který lidi nahnané do zdejšího protektorátního koncentráku označil za lenochy, kteří prostě nechtěli pracovat a kteří přitom jen tak náhodou umírali na tyfus? U politika s takovým pohledem na svět jsou vstřícné námluvy s organizovanými neonacisty něčím, co je v logice věci.
Prezidentská kancelář se už snaží případ zamlžovat. Třeba tím, že prý nejde o žádné neonacisty, ale jen o trochu horkokrevnější nacionalisty. Ano, stačí si připomenout třeba loňskou výzvu Národního sjednocení, aby vláda „neprodleně rozmístila na hranici se Slovenskem dostatečný počet vojáků a zbraní v zájmu zabránit cikánským hordám přecházet na naše území“, a hned víme, že tady opravdu mluví jen horoucí láska k vlasti.
Prezidentův tajemník Ladislav Jakl také prohlásil, že šlo o „běžnou zdvořilost“: on by totiž na „slušný dopis“ odpověděl i nějakému „marxistickému eurofanatikovi“. To je ale v hradní korespondenci novinka. Stačí si vzpomenout na slušný dopis od šéfa Sdružení bývalých politických vězňů Stanislava Stránského. Ten Klausovi napsal: velice si vás vážím a ctím, ale nechápu, proč odmítáte antikomunismus a zvete si Grebeníčka k jednáním. Na to prezident tomuto důstojnému…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
