Policie má co vysvětlovat

Každý rok dostane zhruba čtvrt milionu zdejších občanů zprávu od své policie, že se „odkládá“ snaha dopadnout pachatele, který je předtím okradl, přepadl nebo třeba zmlátil. A přinejmenším tisíce dalších lidí jsou tohoto vzkazu ušetřeny jen proto, že je policisté od nahlášení zločinu odradí dobráckou radou: „Nic neoznamujte, protože my ty darebáky stejně nedopadneme.“ Odpověď na tuto demonstraci neschopnosti byla upřímná: důvěra v policii klesla za posledních pět let z šedesáti na třicet pět procent.

To je vážné. Přesto politici, kteří mají na vnitru reprezentovat a bránit veřejnost, žádnou cestu ven z marasmu nenabízejí. Naopak. Ministr František Bublan působí ještě více než jeho předchůdci dojmem, že se považuje především za obhájce policistů proti nespokojené veřejnosti. Na druhou stranu ale starostlivý ministr není schopen zajistit „svým“ detektivům internetové připojení aspoň do každé kanceláře či benzin.

Levným a okamžitě použitelným lékem na porouchané vztahy mezi občany a policií by mohla být otevřenost. Minimálně bychom snadněji zjistili, jak policisté u „odložených případů“ postupovali a zda je naše nedůvěra nespravedlivá či na místě. Nejde přitom pouze o vykradené byty či odcizené peněženky. Policie totiž pravidelně odkládá také vyšetřování zločinů, jejichž nitky směřují do nejvyšších pater politiky nebo byznysu. I samotní politici by tudíž měli mít zájem na sdílnosti strážců zákona. Smazala by nejen…