Humanitární sklady jsou místem, kde pořídíte za pakatel věci, co nikdo jiný nemá. A taky klub, kde je možné potkat kromě chudáků i ctitele solidarity, skromnosti a velmi originální spoluobčany.
Hana nese koberec
Před necelými osmi lety začínalo v Olomouci léto a mraky byly šedivé a nasáklé přívalem vody. Pan Leoš Mrtvý (42) právě ztratil práci v továrně a nebylo mu do smíchu. Začaly povodně a bývalému továrnímu mistru zavolal kamarád z olomoucké Arcidiecézní charity a požádal ho, aby mu jako zkušený technik pomohl s organizací humanitárního povodňového skladu v Přerově. Pršet přestalo a na ulicích moravských měst oschlo bahno. Přerovská továrna Meopta, v jejíchž halách našly ledničky, pračky a oblečení pro postižené povodněmi dočasný azyl, však prostory potřebovala pro sebe. Pana Mrtvého napadlo, že by něco podobného mohlo fungovat i jinde a napořád. Charita pak našla pro nový sklad prostory a Leoš Mrtvý se stal vedoucím. Společně s kamarádem, také propuštěným technikem Liborem Hruškou začali provozovat humanitární prodejnu.
„Chodím sem každý druhý týden, vždycky si tady něco vyberu a máma mi doma závidí, že nosím tak originální oblečení, žebroní, ať jí taky něco přivezu,“ říká ve skladu „Na Wurmovce“ – jak se mezi olomouckou mládeží tomuto království levných pokladů přezdívá – drobná světlovlasá studentka polštiny a španělštiny Tereza…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
