Beneš se vrací

Edvard Beneš se po sedmdesáti letech vrátil na ministerstvo zahraničí. Sice jen jako bronzová socha, ale vášně budí stejné, jako když tam docházel coby člověk z masa a kostí. Ostatně se zdá, že právě tohle – vyvolat rozruch – autoři nápadu chtěli. Benešovo zpodobení nebylo vztyčeno před Černínským palácem jako pocta dávno mrtvému velikánovi, ale jako symbol stále vyznávaného obrazu světa. Přes všechny řeči o evropanství totiž určuje českou diplomacii stále – a stále víc – strach z Němců. Proto zdejší politici pořád dokola skloňují Benešovo jméno a jeho nositele nařizují oslavovat zákonem jako náš společenský a národní vzor. Pojďme se tedy podívat do dramatické doby, kdy ještě živý Beneš určoval směr této země a vlastně celé Evropy.

Sedmého června 1948 podepsal Edvard Beneš abdikaci. O několik týdnů později umírá. Bylo mu 64 let. Zůstalo po něm tak složité politické dědictví, že v něm nemáme jasno dodnes.

Budoucí československý prezident Edvard Beneš se narodil v Kožlanech, v chudém zemědělském kraji západních Čech. Měl osm sourozenců a historici jej popisují jako přitloustlé dítě trávící většinu času nad učením, někdy na rybách. Zbytek času pomáhal rodičům v obchodě, cihelně nebo na poli. Matka doufala, že se stane knězem, malého Eduarda (Edvard se začal podepisovat až později) ale víc láká svět jeho dvou starších bratrů – učitelů, kteří tráví čas mezi volnomyšlenkáři a socialisty. Vztah k víře má spíš vlažný a nikdy už to nemá být jiné.

Ve dvanácti letech se stěhuje do Prahy – studovat gymnázium. Bydlí v domě svého bratra, v té době už člena Masarykovy realistické strany. Jeho byt je plný knih a politických příruček socialistického ražení, jejichž četbou tráví Eduard čas. Nepije, nekouří, o dívky se nezajímá. Vede puritánský, osamělý život. Ožívá jen při návratu do rodných Kožlan, kde hraje divadlo, chodí na tancovačky. Učitelé ho znají ale také jako rebela, který se vysmívá konzervativním názorům starších lidí. Nedbá toho, že škola zakazuje studentům, aby holdovali fotbalu, zlomí si při jednom utkání nohu, dostává dvojku z chování a je potrestán ztrátou stipendia.