0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Domov23. 4. 20058 minut

Můžeme za nemoc trestat?

Fotografie: Marcela Pražáková: proměna někoho v nic a zase zpátky. Foto Ludvík Hradilek • Autor: Respekt
Fotografie: Marcela Pražáková: proměna někoho v nic a zase zpátky. Foto Ludvík Hradilek • Autor: Respekt

Je možné zavřít tady za mříže člověka, který vůbec nic neprovedl? A zakazovat mu měsíce či roky i tu nejkratší procházku po nemocničním parku jako trest za to, že jej potkalo veliké neštěstí? Kdo má dojem, že odpověď zní ne, prohrává.

Reklama

Tady jste nikdo

Když Marcele Pražákové (33) před dvěma a půl lety lékaři pražské nemocnice na Bulovce řekli, že má tuberkulózu, nemohla tomu uvěřit. Trápil ji sice těžký kašel, ale tuhle zprávu nečekala. „Nevím, jak jsem k tomu přišla,“ říká mladá úřednice. „Snad v tramvaji? Nebo na nákupu? Nevím. Vždycky jsem si myslela, že tubera je nemoc bezdomovců, a teď najednou ji mám já?“ Po dvou měsících v nemocnici přišla další rána: „Lékař si stoupl k mé posteli a řekl, že umírám. Bakterie totiž na žádné léky nereagovaly.“ Jedinou špetku naděje skýtalo specializované pracoviště v Prosečnici kousek za Prahou, které se na multirezistentní tuberkulózu zaměřuje.

Bílé domy uprostřed parku vypadaly zvenku vlídně. Pacientka je pozorovala oknem sanitky a vzpomínala na romány, ve kterých se lidé nemocní tak jako ona léčí odpočinkem na čerstvém vzduchu. Uvnitř ji však čekal šok. „Když jsem viděla ty špinavé zdi, oprýskanou lednici, potlučený nábytek, napadlo mě – odtud už živá neodejdu, tohle je poslední štace,“ říká. A za ní se jako stvrzenka pocitů hrůzy ozvalo cvak cvak. „Oni mě zamkli,“…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc