Jméno Frankenstein zná asi každý, ale stejnojmennou knihu Mary Shelleyové četl málokdo. Román Frankenstein aneb moderní Prometheus vyšel poprvé 11. března 1818, autorka jej však sepsala už o dva roky dřív ve Švýcarsku, kam následovala básníka P. B. Shelleyho. Bylo jí osmnáct, jemu čtyřiadvacet, a tehdy se ještě jmenovala Wollstonecraftová po matce, průkopnici feminismu, jež zemřela při jejím porodu. Vychoval ji otec William Godwin, původně puritánský pastor, později bojovný ateista a radikální filozof. Shelley, jenž náležel k jeho obdivovatelům, uprchl s jeho dcerou do Evropy před svojí první manželkou, ale také kvůli dluhům a hrozící politické perzekuci. U Ženevského jezera žili s družinou přátel, včetně již proslulého lorda Byrona, v nonkonformní komunitě, jež se za sto padesát let stala vzorem pro americké hippies.
Mladí muži kolem Mary uskutečnili zásadní převrat v anglické poezii, když doznívající klasicismus nahradili romantickým buřičstvím. Nejspíš ani nepostřehli, že dívka v jejich stínu vytvořila rovněž epochální dílo. Její převyprávění staré, údajně německé legendy o Golemovi, jejíž pražská verze je dnes nejznámější, pokládali asi jen za další z tzv. gotických románů, strašidelných příběhů ve středověkých kulisách. Styl románu jim musel připadat dost neumělý, ba školácký, jenže tím novým, s čím Mary přišla, bylo aranžmá zápletky. Místo magických kouzel, vycházejících z vyšší moci, uvedla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
