Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Obálka vydání 10/2005
10/2005 • 6.–13. 3. 2005

2005/10

Scéna

Co se děje ve světě

Jaroslav Pašmik

Obyvatelé New Yorku jsou zvyklí na ledasco, takový zážitek však ještě neměli. Statisíce se jich v únoru vydaly do Centrálního parku, aby si prohlédly vůbec největší umělecké dílo ve veřejném prostoru, které kdy bylo ve městě vztyčeno. Vlastně nešlo jen o prohlížení. Dílem se mělo projít a hlavně jej prožít, jak od začátku upozorňovali jeho tvůrci, výtvarníci Christo Javacheff a Jeanne-Claude Denat de Guillebon. O co šlo?

Televize

Petr Třešňák

V klubovém cyklu Prokleté mládí uvádí tento týden ČT 2 německý snímek Alaska.de (pondělí, 21.30). Zavede diváka na předměstí východního Berlína mezi partu teenagerů. Dívka Sabina má neustálé problémy s matčiným přítelem, stěhuje se proto k otci, ale cítí se opuštěná a izolovaná od všech ostatních vrstevníků. Postupně se seznámí s mladíky Eddiem a Michou, kteří ji sice zbaví samoty, ale bohužel rádi překračují zákon a mívají problémy s policií. Jednoho dne se večírek v Michově domě vyvine v hrozivou kriminální zápletku. Zajímavostí je, že režisérka Esther Gronenbornová natáčela pouze s amatérskými herci a do původního scénáře zapracovala jejich osobní zážitky z dospívání.

Film

Petr Třešňák, Jan Kovalík

Od minulého týdne promítají česká kina nový film Emira Kusturici Život je zázrak. Odehrává se v zapadlé bosenské vesnici v roce 1992 krátce před vypuknutím války. Z Bělehradu se tam pryč od civilizace odstěhoval inženýr Luka se svou ženou, operní zpěvačkou Jadrankou a synem Milošem. Jakoby hluchý a slepý ke stále častějším příznakům začínající války se Luka rozhodne postavit do zapadlé vesnice železnici. Po čase ale i sem dorazí válka a syn Miloš musí narukovat do armády. Vzápětí Jadranka od Luky utíká s maďarským muzikantem a Miloš upadá do zajetí. Luka marně čeká na návrat své ženy a z letargie jej probouzí až muslimská zajatkyně Sabaha, do které se zamiluje. Nový milostný vztah ale netrvá dlouho: při výměnách zajatců má být Sabaha vyměněna za syna Miloše. Luka se opět ocitá v tragické citové pasti.

Výstavy

Petr Třešňák

Z angažmá na Pražském hradě odcházel slovinský architekt Jože Plečnik (1872–1957) na sklonku první republiky vyprovázen útoky veřejnosti a konzervativního tisku, podle nějž „je mu cizí charakter celého Hradu, vůbec nechápe genia loci této části staré Prahy“. Výstava Architektura pro novou demokracii, která se konala na Pražském hradě o šedesát let později, ovšem už představila postmoderního génia, který dovedl starou architekturu skloubit s novým trendy se vznešeností, originalitou a bez patosu a svévole. (Stejně tak jej k úžasu kulturní obce o deset let dříve objevila první velká expozice v pařížském Centre George Pompidou.) V současné době představuje Plečnikovo dílo Dům umění města Brna – na rozdíl od pražské výstavy, zaměřené hlavně na jeho přínos Hradu, tu můžeme obdivovat i Plečnikovy stavby pro Vídeň a rodnou Lublaň, kterou zcela zásadně proměnil svými mosty, parkovou úpravou nábřeží a řadou sakrálních i profánních staveb.

Knihy

Petr Třešňák

„Já si čtenáře vždy představuji jako někoho, kdo se stoprocentní jistotou pochopí, co mám na mysli. Jako když si člověk povídá s dobrými přáteli: všichni přesně vědí, proč je něco smutné, legrační nebo příšerné, ale vůbec to nepojmenují slovy.“ Dánskou spisovatelku s pseudonymem Helle Helle, které patří úvodní citát, přirovnávají literární kritici k Američanu Raymondu Carverovi. Její minimalistický styl psaní si libuje především v objektivních popisech běžných věcí a každodenních situací, psaných s maximální strohostí a úsporností. Skrze tohle své oko kamery nahlíží autorka (ročník 1965) na mezilidské, především partnerské vztahy. V českém překladu už Helle Helle představila svou povídkovou knihu Zbytky, nyní nakladatelství Paseka přichází s dalším titulem – románem Představa o nekomplikovaném životě s mužem.

Tip

Petr Třešňák

Nabídka kvalitních děl světového komiksu v Česku v poslední době viditelně stoupá, znalcům ani zvědavcům by rozhodně neměl uniknout opus britského klasika Alana Moora Strážci, který v zlověstně tajemných konturách líčí odvrácenou tvář a život superhrdinů. A nakladatelství Crew v těchto dnech vydává ještě jeden titul, který si nezaslouží zapadnout: třetí pokračování příběhů Neila Gaimana, Sandman, tentokrát s podtitulem Krajina snů.

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Když Nataša tančila

Tomáš Glanc

Na mnoha univerzitách se dnes řeší otázka, jak dál postupovat ve studiu „národních“ kultur. Filologické ideologie romantiků, založené na představě, že kultury jsou homogenní organismy analogické živočichům, dělí se podle jazyků a bojují mezi sebou o prvenství a moc, se zdají být neudržitelné. Jednak svými xenofobními politickými východisky, neboť identita jazyka, národa a státu už dávno není žádoucím ideálem uspořádání světa, jednak věcně: proč pokračovat v redukci kultury na gramatiku a dějiny literatury – dnes, kdy víme, v kolika médiích se kulturní tvořivost děje a jak pevně se jednotlivé její projevy navzájem prostupují?

Úspěch jako vymalovaný

Přiblblí pankáči vracejí úder

Jan Kovalík

Eastwood vyboxoval Oscara

Přemysl Martínek

Americký autorský film je v krizi. Už dlouho se žádnému začínajícímu filmaři nepovedlo prorazit v Evropě, a i když americká produkce stále drží největší podíl na celosvětových tržbách, vděčí za to především velkofilmům typu Pán prstenů, Trója nebo Spider Man. Zatímco Evropa ještě na jaře tleskala protibushovskému dokumentu Fahrenheit 11/9, v Americe se o nejlepším filmu z domácí produkce letos rozhodovalo mezi dvěma komorními snímky: Letcem Martina Scorceseho a nakonec vítězným Million Dollar Baby Clinta Eastwooda. Při pohledu na několik posledních oscarových vítězů (Pán prstenů, Chicago, Čistá duše, Gladiátor) je to dobrá zpráva. Hoolywood se po letech vrátil k vyprávění epických příběhů s morálním poselstvím a ocenil dva skutečně hvězdné filmaře. Stejně jako před třiceti lety, kdy Clint Eastwood natočil svůj režijní debut, i nyní stoupá potřeba po hledání ztraceného amerického snu, americké identity a po téměř zapomenutých příbězích o dobru a zlu, které se každý den vytrácejí pod nánosem stupidních televizních seriálů, deformovaného zpravodajství a politického patriotismu.

Domov

Připomeňme si

Hana Čápová

Bilion, nebo život

Eliška Bártová

My nechceme zmizet z mapy světa! – vykřikli do únorového mrazu obyvatelé posledních obcí, které ještě pod Krušnými horami odolávají rypadlům uhlobaronů. Jednoznačné referendum v Černicích a Horním Jiřetíně donutilo těžaře skrýt karty do dlaně a spor, dotýkající se svými dopady celé české společnosti, by měla rozhodnout vláda. Proslulý provokatér, náměstek ministra průmyslu Martin Pecina už jako první naznačil, jak by to celé mohlo dopadnout.

Jménem zákona: Zbourejte Hradčany

Jaroslav Pašmik

Proč se zabil Janíček

Jaroslav Spurný

Štrasburský soud děsí české čaroděje

Marek Pokorný, Kateřina Šafaříková

Zpráva o skvělém léku

Jana Neumannová

Do Česka dorazil lék Zevalin, který může prodloužit a zpříjemnit život lidem s nádorovým onemocněním lymfatických uzlin. Úžasnou zprávu ovšem pro zdejší pacienty doplnil nečekaný úder: kvůli byrokratickým překážkám zatím není možné se zde k němu dostat. Ministerstvo financí totiž výrobci stanovilo tak nízkou maximální prodejní cenu, že za ni farmaceuti nepokryjí ani výrobní náklady Zevalinu, a logicky jej tedy nechtějí na našem trhu prodávat. Z hlediska zdravotnické kasy je přitom paradoxem, že i při normálních cenách vládnoucích v okolních zemích je zevalinová léčba zhruba o sto tisíc korun levnější než kúra, kterou zdejší pacienti podstupují nyní s dostupnými léky. Zevalin je přitom mnohem úspěšnější. Vznikla tedy otázka, proč vlastně mají pacienti trpět a umírat proto, aby pojišťovny mohly zaplatit za mnohem horší léky mnohem více peněz.