„Dramaticky přibývá lidí, které z domova vyhánějí přírodní katastrofy,“ napsali v článku Když živly berou domy (Respekt č. 51/2004) Lucie Dorůžková a Ondřej Kundra. Environmentální migraci podle nich způsobuje extrémní počasí a další projevy globálního oteplování. K dokumentování jeho ničivých následků použili autoři článku „ustaraný zrak“ rybáře Falealuga Apelamy. Jeho domov, atol Tuvalu ležící v polovině cesty mezi Austrálií a Honolulu, prý pohlcují rok od roku stále vyšší vlny. „Pacifický ráj“, jehož nejvyšší bod leží jen asi čtyři metry nad mořem, tak během čtyřiceti let zmizí pod vodou. Podle Dorůžkové a Kundry za to může zvyšující se hladina oceánu.
Nejde o oběti
Pokud měla teorie o antropogenním původu globálního oteplování svůj oblíbený mediální mýtus, bylo jím až donedávna právě Tuvalu. Mýtus vyprávěl o nevinných domorodcích, kteří se stali oběťmi nenasytné průmyslové civilizace. Kde se vzal? Když se v roce 1997 diskutovalo o Kjótském protokolu, tuvalský premiér Koloa Talake prohlásil: „Pro nás už to není akademická debata. Vliv oteplování reálně ohrožuje naše přežití.“ Jeho slov se okamžitě chytli aktivisté Greenpeace. „Tuvalu je mikrokosmos hrůzy, která na nás všechny čeká, pokud bude pokračovat slepota a idiocie současné americké vlády,“ prohlásil šéf jejich klimatické kampaně Jeremy Leggett. „Tuvalané…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
