2005/9

Socialistka a revolucionářka Rosa Luxemburgová se krátce po svém zavraždění pravicovými bojůvkami v Berlíně roku 1919 stala jednou z ikon mezinárodního levicového hnutí. V roce 1926 jí postavila sociálnědemokratická vláda výmarské republiky pomník, který byl ovšem po nástupu Hitlera k moci rychle srovnán se zemí. Nyní, o sedmdesát let později, se na východoberlínském náměstí nesoucím její jméno objeví nový, tentokrát velmi civilní monument. Za toto na německé poměry velmi překvapivé rozhodnutí vděčí obyvatelé Berlína konstelaci v Senátu, kde je od roku 2001 u moci koalice sociálních demokratů a postkomunistické strany PDS. Staronoví komunisté si totiž zřízení pomníku vymínili jako jednu z podmínek koaliční smlouvy.

V meziválečný kabaret se v pondělí 28. 2. promění holešovický klub Abaton: vystoupí zde totiž američtí Dresden Dolls, kteří si potrpí na stylizaci. Duo tvoří bubeník Brian Viglione a zpěvačka Amanda Palmerová. Jejich živá vystoupení charakterizuje velká dávka improvizace, kabaretní atmosféra a kvalitní hudební provedení. Zvuk Dresden Dolls místy připomíná zdejším publikem oblíbené Tiger Lillies a vokální sóla Amandy Palmerové se blíží projevu PJ Harvey. Z Prahy zamíří Dresden Dolls na své vůbec první vystoupení do Drážďan.

Pondělní filmový klub na ČT 2 uvede americký film režiséra Neila LaButeho Podoba věcí (21.30). Introvertní student Adam Sorenson si přivydělává v místním muzeu, kde potká tajemnou umělkyni Evelyn, a zamiluje se. Aby jí mohl být na blízku, přistoupí na nabídku stát se součástí výtvarného díla, kterým Evelyn hodlá zakončit svá studia. Z dvojice se stávají milenci a Adam snadno podléhá vlivu své nové známosti. Příběh milenecké dvojice, pohrávající si s hranicemi morálky, sexu a umění, ukazuje, jak bezradné může být tápání při hledání vlastní identity.

Do reálného socialismu, po němž tak teskní odpůrci demokratických změn, dává bezprostředně nahlédnout výstava fotografií Lubomíra Kotka, uspořádaná v kapli u kostela Panny Marie Sněžné v Praze na Jungmannově náměstí. Z atmosféry 80. let až mrazí: ze slavnostních průvodů, rituálů a totemů vyšinutého režimu tu vane stejná ubohost jako z všedních obrazů ulic s prázdnými obchody a věčnými ploty kolem stavenišť, kde se nic nestavělo. Ale nejen beznaděj, i radosti této éry se autorovi podařilo zachytit – například na tancovačkách nebo v autíčkách autodromu. Kotek prý tehdy pracoval jako fotograf památkové péče. Jeho dokumentace socialistické každodennosti má dnes také neobyčejnou památeční hodnotu. Snad jen název výstavy Zrušte komunismus je nadbytečně návodný. Snímky jsou tak výmluvné, že by se obešly bez programového hesla.

Krtice (skrofulóza) je ošklivá nemoc hyzdící postižené hnisavými vředy. Králové Anglie a Francie ji od středověku obřadně léčili vkládáním rukou. Úspěšné to moc nebylo, lid však zázračným schopnostem svých panovníků věřil, čímž potvrzoval posvátnost královského pomazání. Králové divotvorci francouzského historika Marca Blocha (1886–1944) vzbudili po svém vydání v roce 1924 rozpaky, neboť se nezdálo jasné, proč nadaný badatel věnoval tolik minuciózní pozornosti zdánlivě okrajovému jevu. Právě na něm však dokázal postihnout jeden z nejtrvalejších rysů politických dějin, totiž reálnou váhu nereálných iluzí.

Poté co jej americká kritika unisono vychválila, přichází nový film Clinta Eastwooda Million Dollar Baby tento čtvrtek do českých kin. Snímek z boxerského prostředí je ve světě přirovnáván k takovým dílům jako Scorseseho Zuřící býk nebo Tělo a duše Roberta Rossena. Film již získal ocenění Národní společnosti filmových kritiků USA a sedm nominací na Oscara, mj. za režii a mužský herecký výkon (obojí pro Clinta Eastwooda).

„Nemůžu poslouchat Wagnera. Vždycky dostanu chuť obsadit Polsko,“ řekl jednou americký režisér Woody Allen. Na současné hudební scéně existuje kapela, jejíž tvorba vyvolává podle mnohých podobné emoce: němečtí Rammstein. Jejich temné texty v drsně stylizované němčině a tvrdá hudba doplněná teatrální pódiovou show, která se pohybuje na hraně propagace násilí a fašismu, přitahuje, stejně jako svého času Wagnerova hudba, davy příznivců. Potvrdilo se to i minulé úterý, kdy Rammstein představili svůj divoký spektákl více než deseti tisícům fanoušků v ostravské sportovní aréně.

„To, jak žijeme, je jedna věc a většinou se s tím nedá nic dělat. Ale neměli bychom ztratit kontakt mezi sebou.“ Tímhle poselstvím, které z plátna uslyšíme hned dvakrát, jako by režisér a scenárista Petr Zelenka svému novému filmu Příběhy obyčejného šílenství vytesal výstižné motto. A možná nejen jemu, ale i celé současné české kinematografii – alespoň v její divácky nejvděčnější poloze.

Cena ropy se opět vyšplhala nad padesát dolarů za barel. Sněmovna přijala zákon podporující obnovitelné zdroje energie. Záchranáři cvičili záchranu tonoucích v ledové tříšti na Těrlické přehradě. Uplynulo 25 let od založení Einstürzende Neubauten. Jsem rád, komentoval basketbalista Jiří Welsch skutečnost, že jej jeho domovský Boston vyměnil do týmu Cleveland Cavaliers.

Člověkem vyrobené chemikálie jako polychlorované bifenyly (PCB) nebo bromované zpomalovače hoření (BFR) mohou poškozovat inteligenci, ohrožují schopnost dětí chápat svět a narušují i jejich pohybové dovednosti. K tomuto varovnému závěru dospěla souhrnná studie zveřejněná v Británii. Hrozba poškození inteligence budoucích generací je alarmující, a řada zemí proto postupně přistupuje k zákazu některých bromovaných zpomalovačů hoření. Možná i proto, že ekonomické studie prokazují souvislosti mezi inteligencí a celoživotním příjmem, ba dokonce i mezi bohatstvím země a zdravým vývojem a celkovou inteligencí jejího obyvatelstva.

JIŘÍ PEHE (49) vystudoval práva v Praze na Karlově univerzitě. V roce 1981 emigroval, ve Spojených státech absolvoval obor mezinárodní vztahy na Columbia University v New Yorku. V letech 1985–88 byl ředitelem pro východoevropská studia v nevládní organizaci Freedom House. Jako šéfanalytik později pracoval v Rádiu Svobodná Evropa a Open Media Research Institute. V letech 1997–99 pracoval jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. Dnes je ředitelem pražské pobočky New York University, kde rovněž přednáší.

Jsou tu zakázaná kina, přitom satelit se stovkami programů je běžnou domácí výbavou. Muž nesmí na ulici oslovit cizí ženu, každý má ale mobilní telefon, s nímž lze nerušeně flirtovat. Ženy nesmí řídit auto, stále častěji ale vedou svůj vlastní podnik. Na dohled od nákupních center západního stylu se veřejně popravuje. Je klíčovým spojencem Západu a přitom také rodiště a základna jeho největších nepřátel. To všechno je Saúdská Arábie. Stále jedna z nejtajemnějších a přitom nejvlivnějších zemí dnešního světa.

Jako první země Evropské unie schválilo Španělsko v referendu evropskou ústavu. Ačkoli prošla drtivou většinou hlasů – 77 procent lidí bylo pro, při účasti 42 procent voli-čů –, španělský plebiscit nezodpověděl základní otázku: dočká se Unie ústavy, nebo její ratifikace způsobí v pětadvacítce krizi?

Tunel, v němž Komerční banka přišla při obchodech s rakouským obchodníkem Barakem Alonem a jeho firmou B.C.L. Trading o osm miliard korun, začal minulé pondělí projednávat soud. Státní zástupce zatím obžaloval pouze osm členů představenstva banky za to, že umožnili krádež svou nečinností – vyšetřování hlavních aktérů v čele s šéfúvěrářkou banky Jiřinou Kaplanovu není ukončeno. Nynější proces ukazuje, že v bance buď špatně fungovala vnitřní kontrola, nebo její státem dosazení manažeři neměli na práci dostatečnou kvalifikaci.

Hned dvakrát jednali poslanci na této schůzi o právech lidí, kteří mají pozemky pod současnými nebo budoucími silnicemi. Skupina zákonodárců přišla s návrhem, jak tady v zájmu dálnic usnadnit vyvlastňování. A pak ombudsman Otakar Motejl sněmovně připomenul, že stát zatím nevyplatil skoro osm miliard korun lidem, kterým kvůli silnici sebral pozemky před rokem 1990. Motejlovo sdělení jen posílilo otázku, zda v této zemi nejsou pozice a sebevědomí vlastníků v porovnání se staviteli zatím tak chabé, že je ve veřejném zájmu podporovat spíš jejich tvrdohlavost než stavbu nových komunikací.

Zatímco na politické a mediální scéně se průběh skandálu „Gross“ zatím v zásadě neliší od reakcí a výkonů běžných jinde, varovná kontrolka se rozsvěcí nad postupem policie a státního zastupitelství. Jejich role v zápase s temnými zákoutími tuzemské politiky, korupcí a klientelismem je přitom klíčová. Pokud budou setrvávat v nečinnosti anebo případ zametou pod koberec, nepomůže k očistě ani výměna vlády. Veřejnost bude nadále – a oprávněně – přesvědčena, že v případě mocných tady neexistuje vymáhatelnost práva a spravedlnost zůstává vůči jejich zločinům slepá.

Testování českého politického systému, které odpálila aféra Stanislava Grosse, pokračuje. Zatím bez jasného výsledku, protože příběh není zdaleka u konce.

Musíme si pomáhat. To by bylo pěkné motto evropské cesty George Bushe, zvlášť s ohledem na to, jak Amerika už dvakrát Evropě pomohla v době nejtěžší a nyní, když má sama problémy, očekává něco podobného od Evropy. Jenže nám zní tento slogan divně, jako připomínka toho, že každý máme nějaký ten škraloup, ale co jsme si, to jsme si. Musíme se smířit. Ani takové motto nevyzní jako ideál – působí jako planý imperativ v rozvodovém řízení. Chceme se smířit a pomáhat si. To už je lepší a tak mělo vyznít i Bushovo turné po Evropě. Bylo v tomto smyslu úspěšné, nebo neúspěšné? Záleží na kritériu posouzení. Všichni účastníci byli happy. Nikdo nic nezkazil, nikdo se nikomu neomlouval, nikdo svá rozhodnutí neměnil, nikdo žádnou smlouvu nepodepsal… Takže smír alespoň před TV kamerami panoval. A co se týče vzájemné pomoci? Skeptik by nad atlantickou vazbou zlomil hůl a dokládal by, že Evropa již preferuje Čínu a Rusko. Euforik by očekával, že Bush podepíše Kjótský protokol a Chirac uvítá francouzské vojáky v Iráku. Realista si všímá spíše drobných posunů a ty nejsou zdaleka temné.

Kvůli jednomu muži neschopnému vyvodit důsledky ze své chyby a kvůli partaji neschopné ho nahradit někým vhodnějším se ocitáme na prahu dramatické a zatím těžko předvídatelné budoucnosti. Komunisté se hrnou k moci a hlava státu přichází s výzvou ke změně volebního systému. Ale to nejsou jediné zprávy, které můžeme vyčíst z dosavadního českého testování případem Gross.