Obchodování na zeměkouli se propojuje. Zóny volného obchodu vyrůstají jako houby po dešti i mezi zeměmi, které nosí visačku hospodářsky zaostalejších oblastí. K odstranění chudoby a nastartování ekonomického růstu totiž nestačí, jak se stále potvrzuje, jen investice z bohatých států. Chudší země si musejí pomoci také samy.
Přes miliardu lidí
K Severoamerické zóně volného obchodu, kterou tvoří USA, Kanada a Mexiko, by měla na popud Washingtonu k 1. lednu 2006 přibýt zóna nová, která pojme celý dvacet tisíc kilometrů dlouhý pás Nového světa od Aljašky až po Ohňovou zemi s výjimkou komunistické Kuby. Zda tato celoamerická oblast volného obchodu skutečně vznikne k plánovanému datu, zatím není jisté. Latinskoamerické státy totiž požadují pro všechny zúčastněné stejné startovní podmínky, což se Spojeným státům, ekonomicky natolik vpředu, že by tím byly bity, nelíbí.
O čtyři roky později by měla vzniknout východoasijská obdoba prostoru bez cel a kvót, která zahrne deset členských zemí sdružení ASEAN – patří sem například Indonésie, Thajsko, Malajsie, Kambodža či Laos –, dále Japonsko a Čínu. Východoasijská zóna ještě ani nevznikla a Evropská unie už plánuje uzavřít s dotyčnými státy sérii dohod o vzájemném obchodu, aby tak dohonila Ameriku, která první z těchto smluv loni podepsala s nejbohatší ze zemí regionu, Singapurem.
Nejnovější přírůstek do rodiny zón…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
