Vojáci, kteří padnou do zajetí, bývají v Izraeli slavnější než známí herci či fotbalisté. Nálepky s jejich jmény si lidé dávají na auta či trička a spolu s rodinami postižených prožívají zdlouhavé a nezřídka marné pokusy o jejich vysvobození. Jsou totiž vychováváni v duchu hesla „neopouštěj druha na bojišti“. Avšak za tuto téměř svatou zásadu Izrael draze platí. Tak tomu bylo i minulý čtvrtek, kdy se odehrála poslední kapitola tříletého úsilí o „návrat synů domů“, která držela veřejnost v napětí až do konce.
Po čertech drahá dohoda
V říjnu roku 2000 unesla libanonská militantní organizace Hizballáh tři izraelské vojáky – Bennyho Avrahama, Adiho Avitana a Omara Suweida. Únos sledovali zpovzdálí vojáci OSN rozmístění podél izraelsko-libanonské hranice: akci sice natočili na video, ale nezasáhli. Krátce nato padl do rukou Hizballáhu za velmi nejasných okolností další Izraelec, obchodník a důstojník v záloze Elchanan Tannenbaum. Přes dva roky byly všechny izraelské pokusy získat o zajatcích jakékoli informace neúspěšné. Teprve v posledních měsících začalo zákulisní vyjednávání mezi Izraelem a Hizballáhem, které zprostředkovalo Německo a podílely se na něm Sýrie a Írán. Výsledkem byl minulý čtvrtek.
Za vydání těl tří vojáků a propuštění obchodníka Tannenbauma si Hizballáh nechal dobře zaplatit: Izrael musel propustit 430 arabských vězňů, většinou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
