Stát nesmí určovat morálku

Bushovo volební vítězství a vražda Thea Van Gogha muslimským fanatikem v Amsterodamu spustily celosvětový diskurz o morálních a civilizačních hodnotách. Mnozí populisté se pohotově snaží zplacatit „morálku“ či „vlast“ do billboardových rozměrů. Ale funguje i rozumný diskurz o řekněme civilizační kompatibilitě morálky. Ten na stránkách Respektu naznačil Karel Miller, který mimo jiné napsal, že by si v Respektu přál debatu o tom „kdo určuje morálku“. Pro pana Millera, který si dělá starost o hodnoty civilizované společnosti a její řízení, jsou některé otázky více a jiné méně relevantní. Morálka jako zřejmě rozhodující téma amerických voleb vyvolala v Evropě obecnou nedůvěru. Jistěže, politikou bez morálky končí i demokracie – vyhrála tu ale volby čistě americká představa, že konzervativní je rovno morálnímu? Že morálka je věcí staleté náboženské tradice, a ne také třeba zkušenosti?

Důsledky jedné pravdy

Má být stát nebo prezident vůbec garantem nějaké ideologie? Kde začíná státní dohled nad morálkou veřejnosti? Je třeba mít biblickou, muslimskou nebo marxistickou „morálku“ pod státním dohledem?

V Česku známe na vlastní kůži praktické následky „socialistické morálky“ jedné nemorální politicky organizované bandy. Hodnoty jsou přece takové a makové. Z historie ještě víme, co se stane, když hodnoty „makové“ ospravedlňují potlačení hodnot „takových“. A kdo…