Jako velké překvapení přijala minulý čtvrtek rakouská spisovatelka a dramatička s českými kořeny Elfriede Jelineková (57) zprávu o udělení Nobelovy ceny za literaturu. V poslední době sice dostala několik významných cen, ale léta předtím se k ní raději nikdo moc nehlásil. Extrémně kritická spisovatelka – podobně jako Thomas Bernhard nebo Werner Schwab – totiž nenechává na Rakousku, Rakušanech a Rakušankách nit suchou.
Asi nejznámějším dílem Jelinekové u nás je její z části autobiografický román Die Klavierspielerin (Pianistka). Ne proto, že by jej mnoho lidí četlo (česky vyjde až koncem tohoto roku), ale protože byl nedávno zfilmován. Román líčí příběh nadějné virtuózky, která je od mládí traumatizována matčinou opičí láskou a nátlakem rodiny, aby nepromrhala svůj talent. Její kariéra se však zhroutí. Musí učit ve škole a stane se z ní duševní mrzák neschopný procítit lásku, bezradná masochistka, kterou neuspokojí ani sebepoškozování. Samotná Jelineková šla také v 60. letech na konzervatoř, kde studovala skladbu a varhany. Rodiče ji podobně jako hrdinku románu nešetřili: jako malá si nesměla hrát s dětmi, jen cvičit. Koncem 60. let na ni dolehla v souvislosti s otcovou psychickou chorobou duševní krize. Rok nevytáhla paty z bytu a v rámci psychoterapie začala psát. Postupně se doslova přerodila v nesmírně citlivou a zároveň agresivní a ironickou umělkyni, která má na svém kontě…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
