Hry, které se v antickém Řecku odehrávaly vždy na konci čtyřleté olympiády, vedly k přerušení válek. Hry, které se teď v Řecku odehrávají v rámci 28. novodobé olympiády, jako by válku právě přitahovaly. Jsou totiž – odmyslíme-li si menší zimní hry v roce 2002 v poněkud odlehlém Utahu – první takovou monstrakcí po 11. září 2001, tedy v době, kdy se svět naučil chápat masivní teroristické útoky jako akt válečný, nikoli kriminální. Že by si al-Káida či její souputníci nechali takovou šanci ujít?
Právě proto patří k nejskloňovanějším výrazům slova jako strach či obavy. Hry strachu. Tento slogan pronikl do médií coby jakési logo aténských soutěží, ještě než vůbec začaly. Ano, strach panuje a nelze ho bagatelizovat. Ale ani obavy se nesmějí přehánět.
Poučit se z minula
Nejznámější teroristický akt spjatý s olympijskými hrami se odehrál v roce 1972 v Mnichově, kde palestinské komando zavraždilo 11 izraelských sportovců. Jenže tehdy nikdo nic takového neočekával a nebyl na to připraven. Teroristé k ránu přelezli dvoumetrový plot, zbraně měli ve sportovních kabelách, a byť byli zpozorováni, nikdo nestrhl poplach, neboť přelézání plotu patřilo ke zvyklostem. Nezkušená bavorská policie zpackala zásah, který skončil výbuchem granátu z rukou teroristů a smrtí všech. Po této lekci Německo založilo protiteroristickou skupinu GSG 9, která už o pět let poté zazářila při…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
