Pokud bychom měli sestavit žebříček osob, které mají na světovou bezpečnost největší vliv, pákistánský prezident Parvíz Mušaraf by se usadil hodně vysoko. Vládne státu, kde vzniklo tálibánské hnutí a kde se nyní zřejmě skrývají špičky al-Káidy. Proto se před dvěma lety stal klíčovým spojencem Ameriky ve válce proti teroristům. Jako jediný muslimský vládce disponuje vyzkoušeným jaderným arzenálem. Do jeho agendy patří řešení krize v Kašmíru, území, které před časem pasoval Bill Clinton na nejnebezpečnější kout světa. Cynik by možná řekl, že prezident Mušaraf je na roztrhání. V prosinci přečkal dva pokusy o atentát zosnované islámskými radikály. Oba byly připravené tak, že velmi pravděpodobně je někdo z prezidentových lidí zrádce.
Mušaraf vyvrací pravidlo o nedotknutelnosti demokracie – v roce 1999 uchvátil moc v Pákistánu jako vojenský diktátor. Tím sice odstranil relativně svobodně zvolené, ale nezodpovědné politiky, kteří stáli u zrodu tálibánského Afghánistánu a do Kašmíru posílali teroristy. Mušaraf je hlavně Západem vnímán jako kladná postava. Nakolik je tento pohled oprávněný, a pokud ano, co když se další pokus o atentát zdaří?
Skepse a optimismus
Před Vánocemi vyšlo najevo, že pákistánští jaderní vědci spolupracují s Íránem. Mušaraf sice řekl, že nic takového nepovolil, a jde tedy o soukromou aktivitu vědců. O tom ale například politolog Gopalaswami Parthasaratha, bývalý indický ambasador v Islámábádu, v článku pro deník Wall…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
