V kůži Parvíze Mušarafa

Pokud bychom měli sestavit žebříček osob, které mají na světovou bezpečnost největší vliv, pákistánský prezident Parvíz Mušaraf by se usadil hodně vysoko. Vládne státu, kde vzniklo tálibánské hnutí a kde se nyní zřejmě skrývají špičky al-Káidy. Proto se před dvěma lety stal klíčovým spojencem Ameriky ve válce proti teroristům. Jako jediný muslimský vládce disponuje vyzkoušeným jaderným arzenálem. Do jeho agendy patří řešení krize v Kašmíru, území, které před časem pasoval Bill Clinton na nejnebezpečnější kout světa. Cynik by možná řekl, že prezident Mušaraf je na roztrhání. V prosinci přečkal dva pokusy o atentát zosnované islámskými radikály. Oba byly připravené tak, že velmi pravděpodobně je někdo z prezidentových lidí zrádce.

Mušaraf vyvrací pravidlo o nedotknutelnosti demokracie – v roce 1999 uchvátil moc v Pákistánu jako vojenský diktátor. Tím sice odstranil relativně svobodně zvolené, ale nezodpovědné politiky, kteří stáli u zrodu tálibánského Afghánistánu a do Kašmíru posílali teroristy. Mušaraf je hlavně Západem vnímán jako kladná postava. Nakolik je tento pohled oprávněný, a pokud ano, co když se další pokus o atentát zdaří?

Skepse a optimismus

Před Vánocemi vyšlo najevo, že pákistánští jaderní vědci spolupracují s Íránem. Mušaraf sice řekl, že nic takového nepovolil, a jde tedy o soukromou aktivitu vědců. O tom ale například politolog Gopalaswami Parthasaratha, bývalý indický ambasador v Islámábádu, v článku pro deník Wall…