Při nástupu do funkce na podzim 1999 čekaly nového generálního tajemníka NATO George Robertsona podle jeho vlastních slov tři základní úkoly. Prosadit v evropském křídle Aliance vyšší výdaje na obranu, sladit tvořící se obranný sbor Evropské unie s potřebami NATO a zvládnout rozšíření transatlantického spolku v době, kdy nebyly přesně definovány jeho budoucí úkoly. Robertson zpočátku čelil obavám, že se Aliance rozroste natolik, že nebude akceschopná. Politikovi původem ze Skotska se nepodařilo prosadit vše, co měl v úmyslu, ale přesto se pár dnů po jeho odchodu z funkce dá říct, že byl úspěšným šéfem.
Slabá Evropa
Robertson, který dříve působil ve vládě Tonyho Blaira jako ministr obrany, začal úřadovat čtyři měsíce poté, co alianční spojenci vypudili Slobodana Miloševiče z Kosova. Válka přinesla poznání: bez Američanů by to nešlo. 80 % nasazených zbraní dodaly USA, Evropa při útocích spíše jen asistovala. „Aliance ztratí na síle, pokud její evropské křídlo nezvýší výdaje na obranu a nebude modernizovat své armády,“ pronesl Robertson pár dnů po nástupu do funkce. A doložil to výmluvným číslem. Zatímco Američané jsou schopni do rychlých akcí nasadit okamžitě téměř čtvrt milionu vojáků ze své milionové armády, mohou Evropané s celkem jedenapůlmilionovým vojskem dodat do takových akcí dohromady leda 55 tisíc vojáků.
V Evropě se dodnes téměř nic nezměnilo. Francie sice výdaje na obranu trochu zvýšila, ale největší stát, Německo, je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
