Místo v dějinách české knižní kultury si Vladimír Nárožník (1939–2002) zajistil jako výtvarný redaktor a grafický úpravce, který spoluvytvářel styl té nejnoblesnější knižní produkce posledních třiceti let. Do literatury ovšem vstoupil nejdřív básněmi. Prvotina mu vyšla v redakci Ivana Diviše roku 1964, několik textů pak ještě publikoval časopisecky, ale po roce 1968 už jen v exilovém tisku a v samizdatu. Soubor jeho básnické pozůstalosti s názvem Básně připravil Jan Šulc pro nakladatelství Torst. Verše místy evokují lyrickou vervu amerických beatniků, především však znamenají dobový pokus o důvěryhodnou, existenciálně laděnou angažovanost. Zároveň v nich vyvstává jakýsi skrytý protipříběh rostoucí únavy a skepse, který je snad ještě působivější.
•••
O prvním svazku rozsáhlého výboru z esejí Rio Preisnera Když myslím na Evropu jsme referovali před časem, nyní Torst vydává druhý díl. Představitel krajní polohy českého konzervativního myšlení, který od konce 60. let žije v USA, zde předkládá texty věnované kulturní, filozofické a politologické problematice. Východiskem většiny zařazených úvah je konkrétní situace – ideový střet komunistického režimu a jeho odpůrců – autor ji však objasňuje na pozadí dávného civilizačního konfliktu mezi křesťansky pojímanou svobodou a totalitní represí. Ta podle něj má přes různost podob vždy stejné gnostické…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
