Kdy mají zahraniční jednotky odejít z Iráku? Tak zní aktuální otázka pro spojence vedené Američany, pro OSN chystající příslušnou rezoluci i pro právě ustavenou přechodnou vládu v Bagdádu. Svou předčasnou odpovědí k této debatě přispěl i ministr obrany Miroslav Kostelka. A řekněme rovnou, že přispěl značně neblaze.
Právě před týdnem – během své návštěvy na základně českých vojenských policistů v irácké Šaíbě – oznámil z jedné vody načisto, že Češi se stáhnou do ledna 2005. Hotovo a šmytec: ještě v červnu prý vyrukuje s tímto návrhem ve vládě. Co z Kostelkových slov plyne? Zatím nic konkrétního ani definitivního pro budoucnost našich vojenských policistů v Iráku, ale Praha si posílila již tak zapuštěnou pověst nevelké spolehlivosti.
Kde pomoci nejlépe
Aby bylo jasno, debaty o nasazení českých sil v zahraničí, o jejich limitech a co možná nejúčinnějším využití jsou zcela legitimní. V tomto smyslu nelze nic Kostelkovi vyčítat. Méně může někdy být skutečně více. V současné době se Česko podílí na třech zahraničních vojenských misích – v Iráku, v Kosovu a v Afghánistánu. Je to málo, nebo naopak moc? To je věc debaty a politického rozhodnutí. Dejme tomu, že český rozpočet, respektive politická vůle v Praze na víc opravdu nestačí, že tři mise jsou příliš z hlediska finančních nákladů a kvůli nemožnosti kontingenty pravidelně střídat. Pak je racionální stanovit si priority. Kde můžeme pomoci nejúčinněji? V Iráku, kde devadesát…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
