Gádžové nás dřív brali
ANDREJ GIŇA se narodil roku 1936 v Tolčemeši (Slovensko). Po válce se jeho rodina odstěhovala do Čech, dnes bydlí, stejně jako mnoho jeho příbuzných, v Rokycanech. Vyučil se slévačem, po studiu na zdravotnické škole působil jako vojenský zdravotník, pak se vrátil k řemeslu. Patří k nestorům romské beletrie. Charakteristickými znaky jeho próz jsou inspirace folklorem, laskavý humor a intimní znalost prostředí, které zobrazuje. Jeho tvorba, v níž se snaží zaznamenat romskou orální slovesnost, přežívající ve vzpomínkách staré generace, je srovnatelná s ranou fází literatury psané v jidiš – svět štetlu a osady má mnoho společného. Stejně jako klasici jidiš pohlíží na zanikající svět své komunity lehce romantizujícíma očima.
ANDREJ GIŇA se narodil roku 1936 v Tolčemeši (Slovensko). Po válce se jeho rodina odstěhovala do Čech, dnes bydlí, stejně jako mnoho jeho příbuzných, v Rokycanech. Vyučil se slévačem, po studiu na zdravotnické škole působil jako vojenský zdravotník, pak se vrátil k řemeslu. Patří k nestorům romské beletrie. Charakteristickými znaky jeho próz jsou inspirace folklorem, laskavý humor a intimní znalost prostředí, které zobrazuje. Jeho tvorba, v níž se snaží zaznamenat romskou orální slovesnost, přežívající ve vzpomínkách staré generace, je srovnatelná s ranou fází literatury psané v jidiš – svět štetlu a osady má mnoho společného. Stejně jako klasici jidiš pohlíží na zanikající svět své komunity lehce romantizujícíma očima.
Odkud jste?
Z Rokycan. Ale narodil jsem se na východním Slovensku. Žili jsme na horním konci vesnice v těsném sousedství gádžů. Ve čtyřicátém druhém v létě přijeli hlinkovci s krumpáčema a rozbourali nám domy. Museli jsme všechno postavit znova dva kilometry za vesnicí, ale už jen takový chatrče. Zajímavý je, že v okolních vesnicích Romy nevyháněli, jen u nás byli gardisti nějaký horliví. My jsme přišli o krásný stavení a táta o dobrou práci.
To dřív nebylo
Co dělal váš otec?
Byl kovář a taky velice dobrej muzikant, v celým okolí vyhlášenej primáš, houslista. Měl štěstí, práce bylo dost. Dům jsme měli jako…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
