Uklouznutí ředitele Robejška

Český politolog žijící v Německu se postaral o skandál, jaký tamní akademici v posledních letech nepamatují. Petr Robejšek (55) podle etické komise Německé asociace politických věd opisoval z cizího článku, aniž tento pramen uvedl. Malichernost? V tuzemském prostředí možná, v Německu však může viníka nadobro připravit o pověst. Renomovaný magazín ZIB (Časopis pro mezinárodní vztahy), odkud Robejšek opisoval, se například rozhodl, že tento autor má na jeho stránky jednou provždy vstup zakázán.

Zlínský rodák Petr Robejšek emigroval do Německa v roce 1975. Postupně se vypracoval až na ředitelské místo v soukromém Mezinárodním ústavu pro politiku a hospodářství v Hamburku, který nabízí školení pro podniky a státní správu. Po pádu komunismu začal přispívat do českého tisku a záhy vynikl ostrými a výraznými články o bezpečnosti a světové politice (jedenáct z nich vyšlo v Respektu) – mimo jiné jako první navrhl přemístění amerických základen z Německa do Čech. Brzy si získal takový věhlas, že na objednávku ministerstva zahraničí letos vypracovával studii Výzvy a úkoly české ekonomické diplomacie. (Jedním z doporučení je Robejškův letitý názor, že morální principy nemají v mezinárodní politice co dělat: „Předstíráme-li opak, chováme se pokrytecky, a co je ještě mnohem horší – chováme se hloupě.“) Nyní se však dopustil, jak říká, „nepříjemného uklouznutí“.

Opisovací aféra se provalila čirou náhodou. Politolog Gregor Walter z univerzity v Brémách letos listoval jedním sborníkem textů o globalizaci z roku 2000 a s údivem narazil na celé pasáže ze svého článku pro ZIB, ovšem zde pod Robejškovým jménem. Že nejde jen o Walterův osobní dojem, potvrdila i etická komise. Její předsedkyně, profesorka Beate Kohler-Kochová z Mannheimu, na otázku po závažnosti celé věci odpovídá: „Je to vůbec první případ plagiátorství, který jsme se kdy rozhodli zveřejnit.“ Český vědec zkusil etickou komisi obměkčit vysvětlením, že neopisoval on osobně, ale student, kterého si najal na sehnání podkladů. „Budiž, cítím se svým způsobem vinen,“ říká ředitel Robejšek. „Ale také podveden – studentem, který svou práci takto odbyl.“ Proč ho tedy neuvedl jako spoluautora? „To se v univerzitním světě nedělá, není to zvykem,“ tvrdí. Tento názor ale nesdílí šéfka etické komise Kohler-Kochová, podle ní je i zamlčení spoluautora nepřípustný přečin proti akademickým pravidlům. Dotčený politolog Walter dodává: „Abych pravdu řekl, nikdy dřív jsem jméno pana Robejška neslyšel. Nevěděl jsem, že se globalizací zabývá. Celý případ si proto vysvětluji tak, že byl požádán o příspěvek na téma, v němž není specialistou.“

Petr Robejšek ujišťuje, že německá aféra je pro jeho práci zcela netypická. I v českém prostředí už ale narazil: časopis Mezinárodní politika, vydávaný Ústavem mezinárodních vztahů, s ním před pěti lety ukončil spolupráci. „Článek napsaný pro nás prodal v mírně upravené verzi ještě i do rakouského odborného časopisu. Seriózní vědec by Rakušany upozornil, že text už vyšel jinde,“ vysvětluje šéf ústavu Jiří Šedivý. Také on podle svých slov našel v textech hamburského kolegy své formulace. „Pana Šedivého vůbec nečtu, nudí mě,“ brání se Petr Robejšek. „Takový suchý akademik jako on nejsem. Jsem nekonformní, plavu proti hlavnímu proudu a neříkám to, co všichni. Proto je o mé články takový zájem.“

Petr Robejšek ví, jak na uprchlíky, a nebojí se to přiznat