Jak vypadala pražská čtvrť Josefov před asanací na počátku dvacátého století, víme z obrazů a fotografií. Chátrající domky a romantické uličky bývalého židovského ghetta okouzlily například malíře Jana Minaříka či Antonína Slavíčka, deskový fotoaparát tu rozkládal také Jan Kříženecký a především Jindřich Eckert. Na jedno svědectví ze zmizelého Josefova se ale v minulém století zapomnělo. Až nyní představuje pražská galerie Roberta Guttmana dílo Adolfa Kohna (1868–1953) – českého židovského malíře, pro kterého byl Josefov nejen uměleckým námětem, ale i domovem.
Někdejší pátá pražská čtvrť Josefov patřila mezi oblasti, na které se vztahoval asanační zákon. Po vzoru Vídně či Paříže se z přelidněné chudinské čtvrti, kde hnízdilo podsvětí, měla stát reprezentativní součást městského centra. Plánovaná destrukce staré architektury se samozřejmě neobešla bez protestů kulturní veřejnosti, do jejíhož čela se postavil autor manifestu Bestia triumphans Vilém Mrštík. V této atmosféře vyrážel se svou paletou a štětci do ulic Židovského Města malíř samouk Adolf Kohn, aby zachytil, co mělo zmizet. Hlas jeho otce při bohoslužbách naplňoval prostor ortodoxní Pinkasovy synagogy a hudební talent dostal do vínku i Adolf, který se živil jako varhaník ve zdejších synagogách i kostelech.
Ačkoli se na Kohnových obrázcích z ghetta téměř neobjevují postavy (a když, pak roztomile proporčně nezvládnuté a v komicky strnulých pózách), je jeho malířská dokumentace přesvědčivě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
