„Společná politika rybolovu“ znamená v bruselské hantýrce to, že se o rybářských záležitostech zemí Unie rozhoduje centrálně a že veškeré normy, které se týkají výlovu, počtu lodí, velikosti sítí a podobně, podléhají rozhodnutí Rady ministrů EU. Mnohé země si už spoustu let přejí, aby tato politika, která je sestrou známější společné zemědělské politiky, prošla zásadní reformou, protože ryb v mořích ubývá. Poslední týden před Vánocemi se v Bruselu sešli ministři zodpovědní za rybolov, aby reformu znovu projednali, ovšem nakonec se shodli jen na nemastném neslaném usnesení o částečném omezení rybářských aktivit ve vodách států patnáctky.
Subvence zůstaly
Společná rybářská politika, která funguje od 60. let, se poprvé dostala na přetřes už pár let po svém zavedení, když se Unie na počátku 70. let rozšířila o země s tradičně velkým podílem rybolovu na domácí ekonomice – Dánsko, Irsko a Británii. Společná politika ve své praxi umožnila udělovat členským zemím výrazné dotace na obnovu jejich lodního parku. Státy tak mohly zvyšovat počet lodí a tím i vylovených hejn. Odpovídalo to rostoucí poptávce po rybích produktech, spojené s obecným přechodem na zdravý životní styl, avšak počty živočichů v mořích začaly rapidně klesat.
Proto byla zhruba před deseti lety přijata nová koncepce, jež měla zaručit rozvoj odvětví a zároveň zachovat mořskou faunu. Nově stanovila…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
