Dělnická předměstí na severovýchodě Prahy v první polovině minulého století rozhodně nenabízela „dobré adresy“, filozof Ladislav Klíma tam však našel – alespoň v symbolickém smyslu – tu nejlepší: hotel Krása, Vysočany. Hledač nadzemské krásy, nedílně spojené s ohyzdností, a nejvyššího absolutna, jež se groteskně zrcadlí v nejnižším, v něm z milosti majitelů bydlel posledních patnáct let života. Souvislost s Klímou jako by obdařila i všední slovo hotel hlubším významem, v němž se vzácná výsada nezávislosti spojuje s bezútěšností nezakotvené existence. Podle pamětníků obýval podlouhlý, smutný pokojík s jediným oknem a nejnutnějším vybavením, jež sestávalo ze staré postele, skříně, stolu, židle, umývadla a železných kamínek, v nichž se nikdy netopilo. Zemřel tu před 75 lety v necelých padesáti letech na tuberkulózu, jež u něj naplno propukla o rok dřív v létě. Letos nás čeká ještě jedno klímovské výročí – 22. srpna uplyne 125 let od jeho narození.
Utajený myslitel
Za svého života byl Ladislav Klíma autorem téměř neznámým, zato však s exkluzivním okruhem příznivců. Patřily k nim prvořadé duchovní autority první republiky. Otokar Březina si s Klímou přátelsky dopisoval a občas mu finančně vypomohl, F. X. Šalda mu v Zápisníku na rozloučenou věnoval báseň, jež začínala veršem S lešení spad jsi, stavitel přespříliš smělý a nekrolog o Klímovi napsal do…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
