Lékař se přece neomlouvá

Byl to šílenec, který vraždil bez důvodu. Tak se vypořádala lékařská veřejnost s mužem, který před čtrnácti dny zastřelil nejdřív svého ortopeda a pak sebe. Zcela tím promarnila šanci k zamyšlení, zda ve zdejším vztahu lékař–pacient není něco shnilého a hodného nápravy. Podobnou nálepku dostal i muž, který se soudí s nemocnicí v Jindřichově Hradci proto, že zavinila smrt jeho otce. „Je poněkud agresivní,“ říká o něm ředitel nemocnice Jan Mlčák. Zároveň však uznává, že přiznat chybu se mezi doktory „moc nenosí“ a špitálu se to nevyplatí. Šanci zjistit pravdu tak má skutečně jen „šílenec“. „Nahlédnout do světa lékařských tajemství je hrozně těžké. Může se to podařit jen paličatému a neodbytnému člověku,“ shrnuje své pocity z pátrání po důvodech otcovy smrti Jiří Tomaschko.

Nerozuměla jsem jim

„Ještě pět mrtvých doktorů a pak si snad i oni uvědomí, že je třeba něco změnit,“ říká psycholog Jaroslav Vydra, který dělal dva roky ombudsmana v největší nemocnici v pražském Motole. Funkci obhájce práv pacientů špitál okopíroval ze severských zemí, kde funguje přes čtyřicet let. Když ale dnešní senátorku Helenu Rögnerovou nahradil v křesle ředitele Miloslav Ludvík, s ombudsmanem se rozloučil. „O jeho služby byl malý zájem,“ říká mluvčí Motola Jaromír Morávek. Psycholog Vydra nesouhlasí: „Nechtěli tam…