2003/1

Letošní velká voda svým obětem většinou hodně zkomplikovala život. Někteří šikovní kombinátoři ji však dovedli využít ve svůj prospěch. Snadnost, s jakou se jim podařilo utrhnout v povodňovém mumraji miliony, vyvolává podezření, že jim za přepážkou museli pomáhat podplacení úředníci. Nejvíce se podivným transakcím dařilo a daří v pražském Karlíně.
Právě v den, kdy hlavní město zaplavila stoletá voda a Karlín se ocitl dva metry pod hladinou, měli nájemníci soukromého domu číslo 63 v karlínské Křižíkově ulici jít na prohlídku nových bytů. Majitel jim je nabídl proto, že chtěl jediné patro starého činžáku zbourat a pak dům o několik pater přistavět.

"Prosil bych dvě velké desítky." - "Tuna, dve velké desiny, páči sa," odpovídá mladá číšnice. Takto dnes vypadá běžná konverzace s obsluhou v pražských kavárnách. Slovenské servírky se už neučí co možná nejrychleji česky, aby zapadly do nového prostředí, vždyť nepatří mezi "emigranty před Mečiarem", jak tomu zhusta bývalo před deseti lety. Na rozdíl od ostatních cizinců, kteří v Česku pracují, se navíc nemusí potýkat s pracovním povolením, či dokonce pracovat načerno. I tento banální postřeh dokládá, že deset let po rozpadu Československa přetrvává ve vztahu mezi oběma zeměmi určitá jinak v kraji neobvyklá vstřícnost. Že i z hlediska generace, která po společném státu nepociťuje zvláštní nostalgii, staré vazby nevyčpěly.