Ráj volně žijící divoké zvěře, ráj turistů, dějiště proslulé Safari rallye, písčité pláže na březích Indického oceánu. To vše se vybaví při slově Keňa. Právě v tomto ráji voliči minulý pátek rozhodovali, zda se země vydá cestou skutečné demokracie. Dosavadní prezident, Daniel arap Moi, teprve druhý za téměř čtyřicet let nezávislosti, vládl zemi téměř čtvrt století a dovedl ji ke hluboké stagnaci. Nyní zvítězil opoziční Mwai Kibaki.
Keňa byla vydávána za symbol úspěchu africké dekolonizace v britském stylu. Skutečně, ve srovnání s Nigérií a tamní válkou v Biafře či s jinými bývalými koloniemi Jejího Veličenstva byla Keňa ušetřena krveprolití, občanských válek, převratů, etnických čistek a podobně. Právě z Keni pochází příběh lvice Elsy Joy Adamsonové. A právě před třiceti lety, když v sousední Ugandě nechal tamní diktátor Idi Amin vyhnat ze země na padesát tisíc Indů a Pákistánců, sbíral vavříny slavný keňský automobilový závodník Shekhtar Mehta. Tento keňský Ind se zapsal do historie jako pětinásobný vítěz Safari rallye. Jenže úspěchu dosáhla Keňa za cenu prakticky mrtvolné stability a hospodářského marasmu.
Podobný případ, tentokrát ve francouzském stylu, představuje Pobřeží slonoviny. Ani tato africká země donedávna nepoznala krveprolití, puče, občanské války. Přesto se v ní dnes bojuje. Jednou z příčin byla i tamní mrtvolná stabilita z let 1960–93, kdy zemi vládl prezident Felix Houphouet-Boigny. Příběhy afrických dekolonizovaných států se často…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
