2002/52

Po desetiletém váhání padla kosa na kámen i v úřadě označovaném v Čechách za korupční důl. Pražský katastr nemovitostí dostal nového šéfa. Ten by měl zlepšit chod dosud beznadějně zahlcené instituce, kde se podle zasvěcených bez úplatku nehnulo prstem. Nový ředitel úřadu Jan Seik ovšem nikoho nepropustil a tvrdí, že o úplatcích mu není nic známo.
Na první pohled působí vše ohromně. Budova pražského katastrálního úřadu je krásná, moderní, uvnitř se lesknou skleněné přepážky s kovovým rámem. „Vždyť to je jenom potěmkiáda,“ vyvrací však letmý dojem u dveří podatelny třicátník v dobře padnoucím obleku. Jaroslav Kořínek již od září čeká, až mu zdejší byrokraté „zapíší“ byt. Před třemi měsíci jej koupil a peníze složil u notáře, klíče však dostane až dnem katastrálního zápisu. A ten stále nepřichází.

Byl to náročný rok. Skončila opoziční smlouva, proběhly troje volby, které vynesly na výsluní nové tváře. Ze scény de facto odešel Václav Klaus i Miloš Zeman, ačkoli se snaží ještě zpomalit svůj pád. Poslední rok si „odkroutil“ na postu prezidenta Václav Havel a o jeho místo se vede urputná zákulisní bitva. Česko ale také poprvé s úžasem sledovalo zprávy o pokusu zavraždit nepohodlnou novinářku, jehož iniciátoři figurovali v nejvyšších patrech zdejší politiky. Kromě toho padl další ředitel veřejnoprávní televize. Naopak šéfa té soukromé – Vladimíra Železného – zvolili diváci do Senátu navzdory podezřením z podvodů a krádeží, která se vznášejí nad jeho hlavou. V neposlední řadě zemi zasáhla ničivá povodeň. Na druhou stranu ovšem pozvánka ke vstupu do Evropské unie otevřela Česku zcela zásadní šanci budoucího rozvoje. Zkrátka toho bylo až nad hlavu. Příští rok to ale bude stejné, protože všechny výše popsané události se přesouvají i přes poslední prosincový den.

Tak jaké asi budou ty letošní Vánoce? Ta otázka vzrušuje určitě děti, pro které jsou zabalené dárky pod rozzářeným stromkem skutečným vyvrcholením roku. S dospělými je to těžší: na „Ježíška“ už nevěří a blížící se svátky jim většinou zvěstují jen řadu menších či větších starostí. Přesto však každoročně shánějí a zdobí stromek, pečou cukroví a chystají bohatou štědrovečerní hostinu. Přesto pak tiše sedí u svátečního stolu a s dojetím sami zpívají či alespoň naslouchají zpěvu koled z rádia či gramofonu. Rozhodnost, s jakou Češi v poslední době hájí své zvyky proti nájezdu Santa Klause, nasvědčuje tomu, že za nimi stojí dlouhá a silná tradice. A je to pravda – i když jen zčásti.