Historie Divadla U stolu začala na sklonku totality v prostředí brněnského disentu. Z iniciativy herce Františka Derflera tehdy vznikla scénická čtení potlačovaných autorů: v bytech i klubech se četl například Josef Šafařík nebo Havlovy vězeňské dopisy. Na předrevoluční existenci divadlo navázalo v 90. letech a z vysokých intelektuálních nároků neslevilo. Repertoár je divácky výlučný a ryze nekomerční, převažují v něm témata existenciální a náboženská (Dostojevskij, Čep, Durych). Jádro stálého tvůrčího týmu Divadla U stolu je už čtyři roky dvoučlenné. Kromě zakladatele, herce, dramaturga a režiséra Františka Derflera jej tvoří výtvarník Milivoj Husák, mimo jiné také autor řady sakrálních interiérů. Od roku 1998 divadlo pravidelně hraje na sklepní scéně Divadla Husa na provázku, letos získalo třetí místo v anketě Divadelních novin o Inscenaci roku (za Durychovu Boží duhu) a druhé místo v cenách Nadace Alfréda Radoka v kategorii Divadlo roku. Od scénických čtení se postupně dostalo také ke klasickým inscenacím i experimentálním jevištním tvarům. Počátkem prosince premiérově uvedlo svou dosud nejvíce zalidněnou inscenaci – Sofoklovu tragédii Král Oidipus.
Koncentrované emoce
František Derfler použil překlad Jiřího Gruši a Karla Krause, který vznikl v roce 1970 pro Krejčovu inscenaci Oidipus – Antigone v Divadle Za branou. Režisér jej místy ještě krátil, jinde obohatil o překlad Jana Skácela a Petra Borkovce. Zredukoval počet postav a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
