0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Domov28. 12. 20025 minut

Už umím říkat uhni

Fotografie: Čtyři školy Jeníka odmítly, za tou vstřícnou se nakonec rodina musela přestěhovat. Foto Ludvík Hradilek • Autor: Respekt
Fotografie: Čtyři školy Jeníka odmítly, za tou vstřícnou se nakonec rodina musela přestěhovat. Foto Ludvík Hradilek • Autor: Respekt

Jeník Fíla ještě neměl rok, když ta fatální věc vyšla najevo. Přidusil se u porodu, oznámili lékaři rodičům, nebude chodit ani mluvit, má nenapravitelně poškozený intelekt. “Tehdy jsem se ptal, proč zrovna my,” vzpomíná dnes na událost před dvanácti lety Jeníkův otec Karel Fíla. “Jednou mi na to známí odpověděli: Protože vy na to máte. Tak jsem si řekl, že to asi tak bude.”

Reklama

Postavil se na nohy

Možnost odložit své dítě za zeď ústavu Fílovi neřešili ani vteřinu. Jeník žil s nimi. Rodina se přestěhovala z Prahy na venkov do malé vsi Kněž. Manželé se pustili do opravy zchátralé chalupy, pan Fíla rozjel podnikání – obchodoval s náhradními díly na auta –, paní Fílová věnovala všechen svůj čas Jendovi. Cvičila s ním speciální cvičení, jezdila na hipoterapii, pomáhala mu se vším, co potřeboval. Jenda v té době nemohl chodit, doma lezl po čtyřech, venku ho vozili v kočárku nebo na vozíku. Když bylo Jendovi sedm let, poradili rodině známí, že by mohl jít na speciální operaci, po níž je šance, že by začal chodit. A opravdu se to podařilo: Jenda se po operaci postavil na nohy a začal – i když krkolomně, kráčet. Tou dobou už byla rodina rozrostlá o dva další potomky: Vendulu a Bedřicha. Později přibyl ještě nejmladší Evžen.

Jeník začal v osmi letech chodit do zvláštní školy ve Zruči nad Sázavou, k ruce měl odborného asistenta. Protože firma…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc