Prvního ledna to bude přesně sto čtyřicet let, co vešel v platnost zákon Abrahama Lincolna o zrušení otroctví. Historický moment, na který tehdejších tři a půl milionu amerických černochů čekalo jako na smilování. Protože do té doby nebyli vnímáni jako lidé. I dva roky po Lincolnově zákonu v americkém Kongresu zaznívalo: “Bývalý otrok není svobodný člověk – je to svobodný černoch.” Když v sedmdesátých letech devatenáctého století dostali černoši i hlasovací právo, vyvolalo to především na jihu USA naprostý šok vy-stupňovaný vzápětí faktem, že se hned v příštích volbách dostali do Senátu dva a do sněmovny čtrnáct mužů tmavé pleti. S příchodem dvacátého století se situace spíše zhoršovala. Jižanské státy začaly vymýšlet způsoby, jak bez porušení ústavy zabránit černochům volit. V zákonodárství jednotlivých států se tak začaly objevovat body, jako že volit smí pouze ten, jehož otec či děd volil už před třiceti lety, nebo testování gramotnosti. Dopady? Zatímco v Louisianě v roce 1896 šlo volit sto třicet tisíc černochů, o čtyři roky později smělo už jen přes pět tisíc. Situace byla stále hrozivá. Černoši byli lynčováni, nesměli do bílých restaurací, škol, divadel atd.
K určitému posunu lepším směrem došlo až v polovině padesátých let, kdy protirasistickou iniciativu převzal Nejvyšší soud. Například v roce 1952 rozhodl, že už nesmějí být rozdělené školy pro bílé a černé. Proti…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
