„Měla jsem se snad dát k odboji?“ Dokument o Leni Riefenstahl demaskuje triumf lži

„Umění je opak politiky,“ prohlásí rezolutně režisérka Leni Riefenstahl v jednom z mnoha televizních rozhovorů, které s ní vznikly po druhé světové válce. Toto tvrzení pak v dalších rozhovorech v různých obměnách zopakuje a neopustí jej až do své smrti v roce 2003. Prominentní osobnost hitlerovského Německa na něm postavila obraz vlastní osobnosti i svého podílu na projektu třetí říše. Jediná žena v nejužším Hitlerově kruhu a dlouho nejkontroverznější německá umělkyně stojí za dvěma vrcholnými díly propagandy – Triumf vůle a Olympia. Od premiéry prvního letos uplynulo devadesát let. Autorka s obrovským talentem pro inscenování a budování image v něm zachytila sjezd NSDAP v Norimberku, propagovala kult vůdce a oslavovala fyzickou dokonalost a velikost nadřazeného německého národa.

Jak svoji obhajobu v období poválečné denacifikace Německa vystavěla, a doslova režírovala, odkrývá jemně, jeden drobný krok za druhým, nový dokument Riefenstahl německého režiséra Andrese Veiela. Premiéru měl symbolicky na festivalu v Benátkách, kde díky jeho spojení s italským fašistickým režimem sbíraly ve třicátých letech její snímky ceny – a odkud v euforii psala po uvedení Olympie Adolfu Hitlerovi, že „dopad filmu jako německé propagandy je větší, než jsem si dokázala představit, a vašemu obrazu, můj Vůdče, se vždy tleská“.

Ve výběrové sekci Souhvězdí, která přiváží to nejvýraznější z ostatních světových přehlídek, snímek uvedl festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Dokument s řadou znepokojivých přesahů do současnosti přijde 13. listopadu i do českých kin.

Sedm set krabic, statisíce fotek