Když v polovině prosince ohlásil Al Gore rezignaci na kandidaturu do prezidentských voleb v roce 2004, bylo to překvapení. “Nový boj s Georgem Bushem by se nevyhnutelně soustředil na minulost a odvrátil by pozornost od budoucnosti,” prohlásil Gore. Na první pohled gesto svědomitého státníka, který nechce v těžkých dobách přepírat nesrovnalosti v počítání volebních hlasů. Je tu ale i jiný důvod. Administrativa prezidenta Bushe se těší vysoké podpoře voličů a Demokratická strana od 11. září 2001 nedokázala artikulovat přitažlivou opoziční alternativu. Není proto divu, že se nikomu z předních demokratů nechce pod kola rozjetého náklaďáku, který řídí George W. Bush.
Bez dvou favoritů
Ani ne týden po Goreově rezignaci se objevily průzkumy veřejného mínění, které posadily na místo korunní princezny demokratů newyorskou senátorku Hillary Clintonovou. Společný průzkum televizní stanice CNN a časopisu Time odhalil, že je Hillary mezi voliči, kteří obvykle volí Demokratickou stranu, při neúčasti Gorea nejoblíbenějším kandidátem na prezidenta s 30 procenty preferencí. Až z uctivé vzdálenosti je sledována bývalým viceprezidentským kandidátem Joe Liebermannem a senátorem z Nové Anglie Johnem Kerrym, kteří v průzkumu shodně získali 13 % hlasů. Za její popularitou stojí nostalgie demokratů po časech vládnutí jejího manžela. Newyorská senátorka však urychleně přispěchala s prohlášením, že se do prezidentského klání nechystá a její prioritou je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
