Kdo minulý týden sledoval v Plzni druhé kolo procesu se zkrachovalým továrníkem Lubomírem Soudkem, musel mít pocit, že se vrátil o desetiletí zpět. Jako by Soudek ještě dělal generálního ředitele Škody Plzeň, jeho firma NERo zde pořád držela čtvrtinu akcií a jako by probíhala podniková schůze. Svědci pod přísným pohledem svého bývalého šéfa uctivě chválí jeho nasazení a schopnosti. Soudek má ke každé výpovědi obsáhlý komentář, v němž obvykle svědka ocení slovy „kvalitní a dobrý člen představenstva“ nebo „naprosto spolehlivý muž“. Jenže se píše rok 2002, NERo je v bankrotu, Škoda od loňska také a Soudek má na krku „tunelářský“ paragraf, kvůli němuž šel například finančník Milan Šrejber na pět let do vězení.
Pozdrav do roku 2010
Pro pochopení taktiky státního zástupce i obhájců je třeba vysvětlit, v čem trestný čin zneužívání informací v obchodním styku spočívá. Manažeři mimo jiné nesmějí uzavírat smlouvy, jimiž by nevýhodně přelévali peníze ze svěřené firmy do své vlastní, která má „stejný či podobný předmět činnosti“. A nesmějí k tomu ani „dát popud“. Právě o to v Soudkově případě jde. Na podzim 1995 ho jeho finanční ředitel upozornil na možnost dokoupit na burze pět procent akcií Škody. Soudek ani jeho NERo ale neměli peníze a české banky je už nechtěly úvěrovat. Souhlasila jedině francouzská Société Générale – ovšem půjčila by leda samotné Škodě, nikoli (pro ni zcela neznámému) NERu. V prosinci 1995 Škoda od Francouzů získala v přepočtu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
