Mugabeho konečné řešení

Po měsících hrozeb, zastrašování a násilí přikročily zimbabwské úřady k tomu, čeho se tamní bezmála tři tisíce bělošských farmářů, kteří ještě zůstali, nejvíce obávaly. Ti, kdo do půlnoci osmého srpna dobrovolně neopustili své pozemky, jsou nyní jeden po druhém předvoláváni k soudu, jenž jim může vyměřit až dva roky vězení za ignorování vládního nařízení, podle něhož má být 95 % půdy patřící bílým majitelům přerozděleno mezi bezzemky v rámci „narovnání křivd způsobených černošským obyvatelům země během britské kolonizace“. K distribuci soudních předvolání ovšem dochází po týdnu plném zvratů, kdy farmářům nejdříve svitla naděje - to když prezident Robert Mugabe prohlásil, že všichni „dobře smýšlející běloši loajální k Zimbabwe, kteří se zřeknou svazku s Británií“, si budou moci alespoň část pozemku ponechat - aby vzápětí ozbrojení policisté a vojáci rozpoutali novou vlnu psychického teroru, doprovázenou hrozbami fyzické likvidace. Mugabeho poněkud nelogické prohlášení - naprostá většina farmářů se 22 let po vyhlášení samostatnosti za nic jiného než za loajální Zimbabwany nepovažuje - přišlo v době, kdy se 12,5 milionu obyvatel země nachází kvůli nedostatku potravin na pokraji humanitární katastrofy. Bylo proto vykládáno jako snaha zajistit obyvatelstvu alespoň omezený přísun jídla a pokus zmírnit kritiku Evropy a USA. V praxi se však nestalo nic a zbylým farmářům tak nyní hrozí vyhnání. Počátkem srpna došlo ještě ke dvěma zajímavým zvratům. Nejdříve zimbabwský Ústavní…