Když Jaroslav Tvrdík vylétl loni do křesla ministra obrany, prohlásil: „Ministerstvo uzavíralo léta špatné obchody, systém nákupu vojenského materiálu byl neprůhledný a během let se ztratily miliardy. To končí.“ Byly to jen plané sliby. Až na pár kosmetických úprav běží staré pořádky dál. Stejně jako dřív se zakázky zadávají bez soutěže, peníze utápějí v podezřelých projektech prostřednictvím těch samých podezřelých překupníků. Není divu, že NATO ve své poslední zprávě označuje českou armádu za krachující sbor a ministerstvo obrany za úřad, který plýtvá veřejnými penězi a důvěrou spojenců.
Omnipol a Thomas CZ
Důkazů, že ministr Tvrdík sice kritizuje své předchůdce, ale sám se chová stejně, je celá řada. Koncem loňského roku si například ministerstvo vybralo za spoludodavatele náhradních dílů na letouny L-159 firmu Omnipol. Přitom tento podnik v roce 2000 prodal zdejší armádě za osmdesát milionů korun nepoužitelné bulharské rakety s prošlou životností. „Až do vyřešení případu ruším s Omnipolem veškeré smluvní vztahy,“ prohlásil loni v únoru Tvrdík - tehdy ještě ve funkci ekonomického náměstka. Podle tiskového odboru ministerstva není případ bulharských raket vyřešen dodnes. Proč tedy Tvrdík porušil slovo? „Právníci mě upozornili, že to rozhodnutí je na hranici zákona. Omnipol je navíc výhradním českým dodavatelem řady vojenských komponentů a jednoduše jej nemůžeme obejít,“ vysvětluje změnu názoru ministr. Dalším dodavatelem náhradních dílů na L…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
