Plné kecky komunistů

V pražském sídle komunistů v ulici Politických vězňů je rušno: z průjezdu zní reprodukovaná dechová hudba, stěny omšelého paláce zdobí velké emblémy třešní. Hned u vchodu stojí podlouhlý stůl s červeným přehozem a stohy nejrůznějších brožur. „Držte nám palce, ať určitě vyhrajeme. Vždyť pro lidi děláme úplně nejvíc,“ vyzývá chodce starší paní s rudou páskou na klopě. Od chodníku se odlepuje stříbrný automobil pokrytý třešničkami a heslem „S lidmi pro lidi“. Je to volební vůz, právě vyráží do terénu, směr jižní Morava.

Čest práci

„My komunisté odmítáme sudeťácké vidění světa,“ duní Masarykovým náměstím v Třebíči, kde se právě odehrává jeden z předvolebních mítinků komunistické strany. „Politika se nedělá, abychom se zalíbili Unii a těm za mořem,“ pokračuje vzrušeně řečník. „Ta se musí dělat s KSČM. Přeju vám šťastnou ruku.“ Z davu se ozývá potlesk: výkon místních kandidátů sleduje asi stovka svátečně oděných starších lidí. Jihomoravskou „jedničku“, poslance Pavla Kováčika, střídá u mikrofonu prošedivělý muž: „Začnu pozdravem, který se dnes někomu nelíbí – čest práci, soudruzi a soudružky,“ křičí. Odměnou je mu nadšený aplaus. „Všechna ta hrůza kolem je důsledkem divokého kapitalismu, který chce všechno vykrást,“ jde ostře k věci řečník. Jeden z posluchačů pod pódiem, mladík s copem, se dává do smíchu. „Hele, provokatér,“ šeptají si lidé okolo a menší muž s ulízanými vlasy hned nastoluje pořádek: „Ty seš pravej henleinovec,“ křičí na mladíka…