Čerstvý pětačtyřicátník Milan Šteindler zatím natočil tři celovečerní filmy. Po úspěšném debutu Vrať se do hrobu a Českým lvem oceněném filmu Díky za každé nové ráno následuje Perníková věž. Šteindler dopředu avizoval, že netočí film o drogách („Nemáme ambice zcela věrně provádět rozbor feťákovy duše.“), jejich téma ale prochází celým filmem. „Jsou tam prvky komediální, trochu až bizarní do surrealismu, ovšem jen málo, jako koření. Je to příběh, který vyprávíme různými prostředky, žánry jako by se trochu prolínaly. Nejlepší je, když si to zaškatulkuje každý sám. Někdo tak, že to bylo dobrý, druhý pak, že to byla blbost,“ říká sám autor. Kritici se naopak shodují, že žánrová roztříštěnost filmu nejvíc škodí. Režisér některé výtky uznává - dnes by film okořenil větší dávkou cynismu.Hrdiny Perníkové věže jsou dva kamarádi Jakub a Radek, kteří mají společnou závislost na drogách. Jakub přijde o platonickou lásku - jeho kamarádka z dětství je nalezena mrtvá. První verdikt policie zní - předávkována drogami a znásilněna. Obě ústřední postavy pak spolu pátrají po vrahovi, setkávají se s brutalitou drogové mafie (ve filmu je značně zkarikována), neschopností a nezájmem policie (vyšetřovatele například nenapadne vyslechnout sousedy z protějšího domu, kteří mohou poskytnout cenné svědectví), přitom se ještě zvesela oddávají dalším halucinogenním zážitkům. Příběh prokládaný - podle většiny kritiků kýčovitými - retrospektivami z dětství končí nečekanou pointou. Ani jeden z kamarádů…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
